Internet je moderní železnice, základní část infrastruktury, a pokud ji ovládají soukromé firmy, nastává staré známé riziko monopolizace.
Firmy, které ovládají internet představují riziko monopolu, píše pro FT Rana Forooharová.
Internet je železnice našich časů – základní část infrastruktury dominovaná soukromými firmami, které představují staré známé riziko monopolizace.
Kriticky se k monopolu velkých technologických firem jako je Google, Amazon či Facebook vyjadřuje kdekdo, i šéfka MMF Christine Lagardeová.
V USA se už ustanovuje speciální komise, která má zkoumat, zda staré antitrustové zákonodárství může reflektovat změnu, kterou přinášejí velké technologické firmy.
Forooharová se odvolává na knihu z roku 1878, kde je popsán problém železnice z pozice regulátora. Popisuje boj, aby železnice sloužila i veřejnosti, nejen průmyslníkům. I zde si autor stěžuje, že tehdejší pravidla nereflektují monopolní moc těch, kteří železnici ovládají.
Dnes by se kniha jmenovala „Internetový problém“ – stačí se podívat na Google, který dominuje v téměř 90 % vyhledávačů, dvě třetiny Američanů jsou na Facebooku, který navíc koupil Instagram a WhatsUp. Amazon drtivě dominuje online nákupům.
Všechny tyto firmy (a patří mezi ně i Apple) jsou kritizovány za to, že využívají „ekosystémy“, aby preferovaly své vlastní produkty a pěkně od sebe odehnaly konkurenty. Americké antitrustové zákony zde moc nevyhovují, protože klíčovou roli v nich hraje důkaz, že se zvýšila cena pro spotřebitele. Jenže jak tohle dokázat u Internetových firem s jejich pofidérními obchody typu „vaše data za služby zdarma“?
Objevuje se ovšem nová idea, za kterou už se postavila i jedna z kandidátek na prezidenta, Elizabeth Warrenová. Jde o oddělení platformy od obchodu. Tvrdí zkrátka, že nelze vlastnit „platformovou utilitu“ a zároveň být jejím účastníkem.
Opět se tu vynořuje analogie se železnicí, tj. vzniká potřeba oddělit od sebe to, že vytvořím nějaké prostředí a zároveň mu dominuji. Připomíná to americký problém s uhlím na počátku 20. století, kde se nezávislí těžaři uhlí nemohli prosadit, protože železnice kontrolovala obchod s uhlím z 90 %.
Stejný princip, který se rozšířil třeba i do bankovnictví, musíme aplikovat i na tyto velké technologické firmy, navrhuje Farooharová, i když je jasné, že tyto firmy budou „lobbovat“, co jim síly budou stačit.
Kniha z 19. století připomíná, že situace byla tak vážná, že to bylo „buď budou železnice řídit stát, nebo stát bude řídit železnice.“ Bitva s velkými technologickými firmami nám ukáže, do jaké míry už tito obři politický systém řídí.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.