Ivo Šebestík hledá souvislosti mezi současným mediálním obrazem Grety Thunbergové a staršími historickými příběhy podobného typu.
Lidé znalí světa a jeho záludností sledují počínání současné šestnáctileté „hrdinky boje za záchranu klimatu“, Grety Thunbergové, spíše soucitně a útrpně než s obdivem. Greta plavící se ve vratké kocábce přes Atlantik, Greta se slzami v očích a s dětskou tvářičkou zkřivenou hněvem peskující v OSN všechny mocné a vlivné, kteří jí za to ovšem s fantastickým pokrytectvím tleskají. No a konečně i Greta vyznamenávaná jakousi mininobelovou cenou.
Greta málem v každém vydání všech deníků, co jich jen na světě je. A také v televizi, na internetu, prostě všude. Greta jako maličký David, dokonce bez praku, vyzbrojena jen svým mládím či dokonce bezbranným dětstvím. Čeho vlastně jsme to svědky v té naší nesmírně moderní době, jež ale s oblibou využívá všech osvědčených praktik časů dávných ba i primitivních? Co způsobilo fenomén Grety? Popularitu, o jaké se miliardám jiných lidí nemůže ani snít, byť mnozí z nich se skutečně utkali se zlem a utržili rány?
Děti a hodně mladí lidé bývají citliví a vnímaví, na čemž nic nemění ani docela vysoké procento mladistvých až překvapivě otrlých. Vnímavé děti se ale dokážou nadchnout pro cokoliv. Nejčastěji pro dobrou věc, a jsou pro ni hotovy k obětem, jaké si dospělý člověk většinou dobře rozmyslí předem. Člověk se zkušenostmi ví, že například o boji se světovou chudobou se hodně mluví, ale žádné opravdu účinné právní opatření nikdy nevejde v platnost, neboť obrovské bohatství jedněch lidí je rovněž dílem obrovské chudoby jiných. Učiňte chudý svět prosperujícím a všichni dolaroví multimiliardáři spojí své síly a dolary, aby vás zničili. Člověk s životními zkušenostmi dobře ví, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. A nemaje hrubé záplaty, raději onen pytel nepokouší. Bohužel, některé děti si ve svatém nadšení dokážou poškodit nebo i vzít život.
Případ populární Grety, jež se vynořila z ničeho nic, docela pochopitelně připoutal pozornost také lidí, kteří její jednání sledují z odborného hlediska. Oni u Grety vysledovali symptomy autismu, především upnutí se k jednomu tématu a neschopnost vnímat širší souvislosti včetně vlastního počínání. Z tohoto pohledu je vlastně Greta spíše dvojnásobnou obětí, nežli neohroženou bojovnicí za klima. Jednak dost možná oprávněné diagnózy ohledně psychické poruchy, ale ještě v mnohem větší míře je obětí lidí, kterým se obraz „dětské bojovnice“ hodí k jejich vlastnímu cíli a kteří její jednání podporují, financují a medializují.
„Studánková Manon“ aneb Svaté procesí vedené pannou
Když se na příběh dětské bojovnice za dobrou věc, Grety Thunbergové, podíváme pozorněji, vidíme docela zřetelně, jak se pod moderním obrazem skrývají kontury starších příběhů, které spojuje postava čisté bytosti vystupující proti aktuálnímu Zlu nebo za něco prospěšného bojující.
Staré společnosti, které ještě uchovávaly pradávné zvyky a představy sahaly k obětem panen a jinochů, aby si jimi udobřily rozhněvaná božstva. V časech předkřesťanských byly tyto oběti usmrcovány. I Jefta měl takto zabít svoji dceru a Abrahám syna. Později sáhla církev (v součinnosti s dávnými rituály středověké společnosti) k organizování svatých procesí. Ne již krvavá oběť na oltáři, ale prosebná cesta plná modliteb. V čele procesí kráčela pak panenská dívka a nesla například sošku Panny Marie. Spisovatel francouzského jihu, Marcel Pagnol, v knize L´eau des collines (v češtině vyšlo pod názvem Živá voda) zaznamenal podobné procesí konané v jihofrancouzském městečku někdy na přelomu 19. a 20. století. V kraji vládlo sucho, vyschly studny, ale dívka Manon, vedoucí procesí prosebníků, Boha obměkčila a ten poslal do studen vodu. Příběh měl své konkrétní pozadí, které je ale pro nás v této chvíli nepodstatné.
Masívní mediální podpora šestnáctileté Grety v jejím „boji“ se škůdci planety příběh Manon připomíná. Snad jen s tím rozdílem, že lidé, kteří Gretě klestí cestu ke světové proslulosti, samozřejmě dobře vědí, že se škůdci planety se takto nebojuje. Oni totiž vědí, že právě se škůdci se v našich časech nebojuje! S kýmkoliv jiným ano, ale se škůdci nikdy! Je ovšem pravděpodobné, že poté, co Greta této své popularitě obětuje vzdělání a dost možná i další hodnoty (včetně svého duševního zdraví), že bude svými současnými, cynickými a účelovými mecenáši, opuštěna. Asi jako byla Johanka z Arku opuštěna králem, jemuž posadila korunu na hlavu.
Kristýna Poniatowská, dívčí autorka Nebeského listu Valdštejnovi
Johanka, o tři roky starší než Greta, slyšela hlasy, které ji volaly do boje za Francii. Přibližně o dvě století později měla vidiny jiná dívka. Byla to dcera polského šlechtice a kněze Jednoty bratrské, který se jmenoval Julián Poniatowský. Kristýna (Kristina) Poniatowská měla celkem 82 vidění a výsledkem těchto vidění bylo, že napsala a odeslala dopis manželce velkého dobrodruha jejích časů, Albrechta z Valdštejna. V tom dopise se dívka Kristýna obrací na Valdštejnovu ženu a prosí ji, aby tento fantasticky bezpáteřný politik (hodil by se také i do naší doby) změnil svoje politické smýšlení. Dopis označila tehdy osmnáctiletá Kristýna (nebo její rádcové?) coby Nebeský list.
Do případu polské věštkyně byl vtažen i velký moravský učenec, Jan Amos Komenský. V jeho zápiscích najdeme popis Kristýniny nemoci, její málem zmrtvýchvstání a věštby. Komenský byl nesmírně učený a vážený člověk, ale žil v době pověr, vidění, věšteb a víry v nadpřirozené síly. Nebylo by divu, že i na něj osmnáctiletá dívka nadaná prorockým viděním zapůsobila. Zůstává ale otázkou, zda náboženské a vlastenecké okolí si její senzibilitu přece jenom neupravilo podle svých potřeb a nepoužilo podobně, jako to činí v dnešní době „mediální mecenáši“ švédské vizionářky či záškolačky.
Naše doba dokáže zpopularizovat kohokoliv a kdykoliv. Je to v podstatě jednoduchý technický proces. Kdokoliv se během několika dní může stát prorokem, světcem, spasitelem nebo darebákem, zloduchem a ďáblem. Velká média se morálkou, fakty, pravdou a spravedlností nezabývají. Mají ale nekonečně mnoho možností, jak vybraného člověka buďto „svatořečit“ nebo naopak proklít do horoucích pekel. Často bývá proklet ten, komu by slušelo vystoupit na nebesa. A pochopitelně naopak. Škoda, že ani ve 21. století se rozum a pravda ještě nedostaly ke slovu.