Odpor domorodých Ekvádorců se dokázal efektivně postavit škrtací politice z dílny MMF.
Jméno Ekvádor naznačuje, že země je geograficky ve středu zeměkoule. Nyní, jak se zdá, se neoliberalismus ukázal provést svoje manévry právě tady, píše portugalský sociolog Boaventura de Sousa Santos. Neoliberalismus je hluboce propojen se zájmy finančního kapitálu, což z něj dělá nejvíce asociální verzi globálního kapitalismu. Neuznává jinou svobodu než tu ekonomickou, takže lehce obětuje všechny ostatní svobody. Zvláštností ekonomické svobody je to, že spočívá striktně na hospodářské moci. To má potom asymetrické důsledky pro sociální skupiny, které nemají moc, realizace ekonomické politiky vede k využití brutálního násilí vůči tem, kteří moc nemají vůbec – tedy většině chudého obyvatelstva. Násilí je prostředkem, jak se převádí bohatství od chudých k bohatým, jak se plundrují přírodní bohatství a ekonomická aktiva všude, kde je to možné.
MMF tyto přesuny bohatství legalizuje, což lidé vnímají jako krádež, která se projevuje prostřednictvím násilných škrtů.
Současná situace Ekvádoru je vrcholem destruktivní vůle neoliberalismu. Země se dostala do stavu nouze, mobilizovala se armáda, která tak mohla cvičit boj proti domácím nepřátelům – chudé většině protestujících, kteří byli vražděni a zraněni, došlo ke zmizení stovek dětí. Jednalo se o maximální strategii „konce světa“, která byla připravena zválcovat celou zemí, pokud by to bylo potřeba.
Tragické na tom bylo to, že v první dekádě 21. století byl Ekvádor zemí naděje. Autor byl poctěn tím, že pomohl v roce 2008 s návrhem nové ústavy, která se stala jednou z nepokrokovějších na světě a obsahovala alternativu ke kapitalismu, která spočívala na harmonii s přírodou a na reciprocitě i na domorodém chápání „dobrého života“ (Sumak Kawsay).
Následující roky byly naplněny očekáváními hlavně na straně domorodých obyvatel. Prezidentem byl v té době Rafael Correa, dobrý řečník, i když ne člověk, který by pocházel ze sociálních hnutí anebo by byl tolerantní k jiným názorům mezi svými podřízenými. Nicméně Correa odvedl dobrou práci při vyjednávání o restrukturalizaci zahraničního dluhu a v politice sociálním přerozdělení, byť to bylo problematické a snad i neudržitelné. Zde byly dva problémy: Correa viděl domorodé obyvatele jen jako chudé, což vedlo k tomu, že ignoroval jejich kulturu, identitu a kolektivní práva. Stát kontroloval přerozdělení a zničil domorodou samosprávu. Na druhém místě Correa přešel k politice kapitalistického rozvoje postaveném na těžbě (hlavně ropy). Correa se tak odcizil místní levici a také domorodým hnutím.
Prezident Lenin Moreno v roce 2017 nahradil Correu v úřadě hlavy státu. Napřed se zdálo, že se změnil jen styl politiky, ne její podstata. Moreno začal vyšetřovat Correu v souvislosti s korupcí, což bylo podle mínění autora spojeno se známou americkou strategií, která se snaží o neutralizaci politiků, kteří stojí proti zájmům amerických společností, hlavně v oblasti ropy. Moreno pomalu odhaloval svůj opravdový cíl: sladit Ekvádor se zájmy USA – tyto snahy kulminovaly v dekretu o škrtech, který vyvolal říjnové protesty a odpor.
Tragická trajektorie receptů MMF je známa a vede jen k ochuzení chudých. Bylo překvapivé vidět, jak moc Moreno zapomněl (aspoň v prvních dvanácti dnech protestů) na to, jak moc silná dokáže být rezistence domorodých občanů země. Po dvanácti dnech to vzdal.
Ústupky, které Moreno musel udělat, jsou jeho osobní porážkou, která ho bude stát vysokou cenu. Všichni si budou pamatovat aroganci, se kterou se snažil politiku škrtů prosadit za každou cenu. Skutečným poraženým není ale Moreno, je jím MMF a jeho škrty. Podobně jako v Argentině. Tyto těžkosti MMF jsou projevem úpadku neoliberalismu v poslední dekádě. Ekvádorci mají teď jasnější představu o Morenovi a nedá se očekávat, že by svůj zápas opustili. Dali tak lekci celému světu: jakkoli silná, nespravedlivá moc má vždy svoje slabé místo, míru nespravedlnosti, proti které se pak organizuje mírný a organizovaný odpor.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.