Přečetli jsme: !Argument shrnuje hlavní výsledky posledního summitu Evropské unie v Říme u příležitosti 60. výročí podepsání Římské smlouvy.
V Římě si v sobotu 25. března zástupci 27 členských států připomněli šedesáté výročí evropské integrace: uzavření římských smluv, které zahrnovaly také Evropské hospodářské společenství.
Podívejme se na souhrn výsledků summit očima některých médií, i to, co mu předcházelo.
Informovali jsme Vás o Pěti návrzích Komise, které jsou shrnuty zde a rovněž o probíhající debatě o tom, jak se má EU dále vyvíjet, včetně konceptu tzv. vícerychlostní Evropy.
Již před summitem se psalo o přetrvávajícím šoku z Brexitu i o tom, že EU „nemá náladu“ na nějaké další rozšiřování. Josef Janning z Evropské rady pro mezinárodní otázky se domnívá se Evropa „se přetížila“ s tím, že existuje velká divergence zájmů v například otázkách ekonomických, ale také celkově rozdíly v tom, jak by vůbec měla EU fungovat. Juncker již minulý rok uvedl, že od rozšiřování by si EU měla „dát pauzu“, aby strávila celkově 13 zemí, které přibyly od roku 2004.
Debaty před summitem také potvrdily, že diskuze o vícerychlostní Evropě, ke které se kloní německá kancléřka, jsou odmítány ve „východních zemích“, které to vnímají jako další zeď, která je oddělí do podřadné kategorie členství.
Jednání o členství je vedeno oficiálně s pěti zeměmi, jsou jimi Albánie, Makedonie, Černá Hora, Srbsko a Turecko.
Prozatím to bylo jen Rakousko, které volalo po zastavení rozhovorů s Tureckem.
Ke konceptu vícerychlostní Evropy se také přidal Wolfgang Schäuble, vlivný německý ministr financí.
Vyjádřil se, že EU potřebuje více flexibility tváří v tváří populistickému nepřátelství k přenesení více pravomocí do centra. „Federalistická idea nezmizela,“ uvedl Schäuble,“ ale v tuto chvíli není realizovatelná… tedy musíme vylepšit naše mezivládní metody…“
Situaci v Evropě nazval paradoxní v tom smyslu, že se od EU vyžaduje stále více (i vzhledem k ústupu USA), na druhou stranu má ale EU mnoho vnitřních obtíží.“ Odmítl také častou kritiku, že EU je jen zástěrkou německé dominance. Ti, kteří jsou méně úspěšní, by se podle jeho názoru, měli více snažit.
Financial Times v úvodu svého článku, který pokrývá závěry summitu píše, že „mantra stále užšího svazku zemí Unie“ protentokráte nezazněla. I tak ale zaznělo, že Evropa se změnila a sjednotila k lepšímu a že směřuje ke „společné budoucnosti.“ Donald Tusk připomněl, že „půl svého života žil za železnou oponou, to tehdy skutečně byla dvourychlostní Evropa…“ Deklarace jednoty byla doprovázena výhradami Řecka a Polska, ale nakonec podepsána – ironicky krátce předtím, než Velká Británie oficiálně spustí jednání o odchodu z EU. Řecko a Polsko měly (dle Bloomberg) výhrady k absenci sociální ochrany a jednotné Evropy v deklaraci.
Předseda Komise Juncker označil setkání, na kterém absentovala Theresa Mayová jako „velmi smutné“ a Brexit celkově za „tragédii.“
Hostitel, italský premiér Gentiloni, se domnívá, že nespokojenost s EU je spojena s tím, že příliš pozdě reagovala na globalizaci. Veřejnost pak EU odmítá a znovu se objevuje nacionalismus, o němž jsme si mysleli, že jsme ho překonali, uvedl. „Zde v Římě,“ doplnil,“ si EU znovu vybírá svůj začátek.“
Financial Times také informovaly o několik demonstracích, proevropské s hesly „Za evropskou ústavu“, či „Méně fašismu, méně rasismu, méně nenávisti.“
Levicová demonstrace byla vedena Janisem Varufakisem pod heslem „Pochod za jinou Evropu.“
Bloomberg se soustředil to, že lídři 27 zemí konstatovali, že EU čekají „bezprecedentní výzvy.“
Důraz byl soustředěn na společnou obranu, jako na prioritu. K tomuto tématu se vyjádřila kancléřka Merkelová: „Chceme silnější Evropu, což znamená nutnost úžeji spolupracovat ve věcech obrany.“ Podpořil ji také italský premiér, který se domnívá, že společná evropská obrana je dosažitelná a že to vyžaduje i mezinárodní kontext.
Tusk, jak ho citovala agentura Bloomberg, také uvedl, že „buď bude Evropa jednotná, nebo nebude vůbec. Jen jednotná Evropa může být suverénní.“
Italský premiér se také vracel k tématu nedostatečné rychlosti reakce EU s tím, že nejprve „je třeba získat zpět důvěru občanů.“
V Deklaraci se mimo jiné dočteme, že „EU čelí bezprecedentním výzvám jak globálním, tak domácím. Regionální konflikty, terorismus, rostoucí migrační tlaky, protekcionismus a sociální a ekonomické nerovnováhy. Učiníme EU silnější a více odolnou tím, že budeme ještě více jednotní.“