Ivo Šebestík se ve své dnešní glose vrátil ke kampani kolem zvolení nového ombudsmana. Co tato „nenávist na povel“ prozrazuje o moci a vlivu ve společnosti?
Velice snadné a rychlé šíření informací prostřednictvím sociálních sítí nesmírně usnadňuje kampaňovitost protestu, odporu, nenávistí na straně jedné nebo souhlasu a podpory na straně druhé. Výsledek kampaní záleží na tom, jak masivně jsou vedeny a na které věkové, názorové, zájmové, sociální či politické vrstvy cílí.
Hysterie, která se v části médií a na oněch sociálních sítích rozpoutala v souvislosti s kandidaturou a zvolením Stanislava Křečka ombudsmanem, je charakteristickou ukázkou toho, jak rychle je možno části obyvatelstva implantovat hotový názor, v tomto konkrétním případě nenávist, k objektu, o jehož existenci dotyčný „odpůrce Křečka ombudsmanem“ neměl ještě před malou chvílí ani tušení. Je dokonce vysoce pravděpodobné, že „nenávistník“ Stanislava Křečka do doby, než byl tento člověk vybrán za objekt nenávisti, neměl ani tušení o tom, čím se vyznačuje a co má za úkol úřad ombudsmana.
Po zřízení tohoto úřadu v roce 2000 se po celé České republice v podstatě rozlilo moře dokonalé lhostejnosti a naprostá většina obyvatel se o existenci veřejného ochránce práv v podstatě vůbec nezajímala. Tak tomu bylo po dlouhá dvě desetiletí. Mnozí dokonce soudili, že institut je nadbytečný nebo vůbec nedokázali definovat, v čem spočívá role ombudsmana. A potom najednou, kde se vzal, tu se vzal, ocitl se úřad ombudsmana v pozici málem té nejdůležitější české instituce, bez níž by země nepřežila ani hodinu. Takto kruhy, jimž z nějakých důvodů vyhovovala v čele instituce paní Šabatová, doslova přes noc zviditelnily ombudsmana a učinily z něj srdce, mozek a krev státu.
I spustily tyto kruhy prostřednictvím spřátelených médií nesmiřitelnou nenávistnou kampaň vůči člověku, kterého si samy nevybraly, ale který se ocitl v úřadě „vinou“ demokratických mechanismů. Hysterie kolem Stanislava Křečka byla rozpoutána v téže době, kdy probíhaly nesporně podobně motivované spory ohledně složení osob, ze kterých se má sestavit Rada ČT. Tato zkušenost s účelovým rozpoutáváním nenávistných kampaní může ale přes veškerou negativitu posloužit jako užitečný doklad o tom, kterými cestami vlastně proudí moc a vlivy uprostřed společností, které se samy definují jako demokratické, tedy z hlediska vlivu a moci naprosto transparentní. Evidentně se jedná o zásadní omyl. Moc a vliv putují úplně jinými cestami než skrze volební urny a jejich podstatná část je distribuována zcela nezávisle na vůli obyvatel, ba co hůř, mnohdy směřuje i proti jejich zájmům.
Stanislava Křečka na povel, snad během čtyřiadvaceti hodin, začali nenávidět lidé, kteří o jeho existenci do té doby neměli ani ponětí. A kteří o něm nevědí vůbec nic ani v čase této své narychlo utkané nenávisti. A přesně tímto způsobem jsou řízeny láska či nenávist, pravda nebo lež, podpora či vzdor velkého množství společenských a politických témat. George Orwell by měl právě dnes, v našich časech, opravdu o čem psát! Až by od jeho pera létaly jiskry.