V dnešním pravidelném průvodci jazzem Jana Schneidera nebude chybět tentokrát třeba jazzová klasika…
Takto zahrál Ray Charles svou slavnou skladbu What’d I Say živě na festivalu v Newportu. To byly doby, kdy chlapi byli chlapy a ženy ženami, aniž by o tom někdo zvlášť mudroval, a všem to slušelo a se všemi šili všichni čerti a můj bubenický vzor v doprovodné kapele Ray Charlese to v té divočině neskutečně „hrnul“ na klobouček činelu (to je ten agresivně zvonivý zvuk) a nádherně sázel „ráfky“ vždycky při tom nástupním brejku, prostě klasika!
Suzanne Cleary a Peter Harding si vymysleli a předvedli choreografii v disciplíně zvané „hand drumming“. Použitá písnička je nádherně stupidní: We No Speak Americano. Omlouvám se za svůj pokleslý vkus, ale já toto video baštím.
Alfred Schnittke: „Seid nüchtern und wachet…“ VII. Es geschah Famózní Iva Bittová zde zkrotila svou téměř nezkrotnou živelnost – podle mého soudu v nejlepších intencích skladatelových … sonátu lze najít na youtube v mnoha podáních, ale nenašel jsem nic srovnatelného … jde o nádhernou, úžasně dynamickou nahrávku, avšak přitom ve velmi příhodně střízlivém stylu, který není poznamenán komerčními manýry kvůli nějaké zvýšené atraktivnosti, protože v tomto podání je zvýrazněna vnitřní atraktivita a není potřeba dodávat nějakých pozlátek. Fascinující, jak by pravila Tereza Spencerová … pokoj s ní.