Osobní křivda, nebo něco víc? Žaloba odvolané hlavy Čuvašské republiky proti prezidentovi nemá v putinském Rusku obdoby.
Bývalá hlava republiky Čuvašsko Michail Ignatěv zažaloval rozhodnutí Vladimira Putina, kterým byl Ignatěv odvolán z úřadu. Žaloba se má projednávat 30. června. Ignatěv působil jako hlava Čuvašska od roku 2010. V lednu 2020 byl vyloučen ze strany Jednotné Rusku za „neetické jednání“ a hned poté byl prezidentem odvolán z postu hlavy republiky – důvodem měla být „ztráta důvěry prezidenta“.
Ignatěvova žaloba je vůbec první v časech Vladimira Putina. Podle informací novin Kommersant je bývalá hlava Čuvašska Ignatěv hospitalizován v Petrohradu a trpí oboustranným zápalem plic. Jeho stav je vážný.
Politický analytik Jevgenij Minčenko si myslí, že žaloba je nejspíše výrazem toho, že se odvolání Ignatěva osobně dotklo, považuje ho za nespravedlivé. Podle Minčenka mohlo rozhodnutí zažalovat Putina souviset také s chatrným zdravotním stavem Ignatěva, který se tak snaží očistit svoje jméno.
Minčenko nepovažuje za pravděpodobné, že by se jednalo o útok nějaké skupiny uvnitř ruské elity na prezidenta Putina, a to prostřednictvím Ignatěva. Analytik míní, že se nebude ani jednat o snahu ovlivnit vývoj voleb v Čuvašsku. Upozornil na to, že Ignatěv nebyl populární hlavou republiky. Minčenko ještě odmítl verzi, že se by tak Ignatěv měl snažit odvrátit vyšetřování proti své osobě.
„Co se týče verze o boji (kremelských) ‚věží‘ – ‚věže‘ u nás samozřejmě proti sobě bojují, ale v Kremlu není ‚věž“ se sebevražednými sklony, aby hrála proti Putinovi,“ řekl expert.
Podobně vidí motivy exhlavy republiky i politolog Abbas Galljamov, který žalobu vnímá jako otázku kombinace nemoci a pocitu křivdy. Podle Galljamova lze Ignatěva hodnotit jako politika, který nikdy neměl pod kontrolou své emoce.
Další ruský politolog Alexej Makarkin označil krok Ignatěva za „beznadějný“, nejen politicky ale i s ohledem na právní otázky. Zákon umožňuje gubernátora nebo hlavu regionu odvolat v souvislosti se ztrátou důvěry, která není nijak jasně konkretizována. Těžko se tím pádem dá soudně žalovat.
Makarkin dále míní, že krok nelze vidět jako gesto, které by se snažilo vyvolat vlnu podpory v Čuvašsku – Ignatěv zde neměl žádnou podporu regionální elity. Také Makarkin vidí souvislost s Ignatěvovou nemocí – podle všeho Ignatěv podal žalobu z nemocnice a rozhodoval se zřejmě z perspektivy nemocného. „V takové situaci člověk jinak hodnotí rizika a stav věcí,“ dodal Makarkin.
Podobně vidí situaci také další ruští odborníci – bezprecedentní žaloba na Vladimira Putina je především otázka pocitu osobní křivdy bývalé hlavy republiky Michaila Ignatěva. Specialista na regionální politiku Ruska Vitalij Ivanov je toho mínění, že s Ignatěvem zacházeli příliš tvrdě v kontextu toho, že nepatřil mezi nejhorší členy gubernátorského korpusu. I přes to, že se o něm ví, že je nemocný, byl vyhozen demonstrativně. Žaloba je tak podle Ivanova spíš výrazem Ignatěvova pocitu nespravedlnosti a urážky.