Situace v mezinárodních vztazích naznačuje, že na Korejském poloostrově konflikt zvítězí nad konsensem. Ve hře je umístění amerických raket…
Někdy se vědecký výzkum stává nikoliv expertním předvídáním událostí, ale spíš předpovídáním nežádoucích scénářů v naději, že zveřejnění zabrání jejich realizaci, píše v úvodu svého textu pro ruský think tank Valdajský klub Konstantin Asmolov.
V duchu tohoto negativního „co kdyby“ se nese také následující komentář věnovaný překvapivému zhroucení dialogu mezi Jižní a Severní Koreou. V polovině roku 2018 již bylo jasné, že se dialog dostal do bezvýchodné situace a hlavní důvod leží na jihokorejské straně, píše Asmolov.
Ruská a západní média obvykle líčí jihokorejského prezidenta Mun Če-ina jako levičáka. Ve skutečnosti je spíše populistou, který artikuluje levicovou agendu a drží kurz sbližování se Severní Koreou. Na začátku roku 2018 Mun reagoval na severokorejské požadavky ze dvou důvodů: jednak posílil svoje politické postavení, jednak mohla v klidu proběhnout zimní olympiáda v Soulu. Bližší pohled na mezikorejský dialog v posledních letech ale ukazuje, píše Asmolov, že viditelného pokroku bylo dosaženo jenom v oblasti vojenských dohod, především snížení napětí v demilitarizované zóně. Součástí dohod bylo také zastavení veškerých nepřátelských akcí, k nimž patří i opakované posílání letáků jihokorejských politických aktivistů do Severní Koreje. Soul je odmítl zastavit, neboť by byla porušena ústavní práva aktivistů, a došlo k prudkému zhoršení vztahů.
V jiných případech byl pokrok v jednáních ještě problematičtější: díky jihokorejské byrokracii se například nikdy neuskutečnilo domluvené setkání rozdělených rodin a společný boj proti nemoci COVID-19 skončil ostudou, protože severokorejská strana očekávala mnohem konkrétnější formu pomoci než fotogenické ceremoniály. V důsledku toho zesílila severokorejská kritika Jižní Koreje.
Asmolov dále připomíná, že na pozadí konfrontace mezi USA a Čínou se nyní Soul ocitl ve velmi nepříjemné situaci. Objevují se spekulace, že USA chtějí posílit svůj vojenský systém THAAD v Jižní Koreji nebo zde dokonce umístit rakety středního doletu mířící fakticky nejen na Severní Koreu, ale i na Čínu a Rusko. USA jsou přitom hlavním politickým partnerem Jižní Koreje a Čína zase ekonomickým. Názor Číny na THAAD vždy byl a je negativní, ale USA mají vůči Soulu dost „přesvědčovacích pák“.
V tomto kontextu se mezikorejské kontakty stávají „toxickým aktivem“. Severní Korea nedávno začala vysloveně podporovat Čínu v její konfrontaci s USA. Pokračování dialogu, píše Asmolov, se stává spíše zdrojem obav.
Munův elektorát inklinuje doleva a rychlou změnu prezidentovy politiky by neocenil. Z perspektivy politického cynismu proto bude žádoucí, když k umístění amerických raket v Jižní Koreji dojde v reakci na nějaké zlomyslné kroky Severu, který by tak „jako první“ začal s eskalací.
Nestalo by se to poprvé. Prezidentka Park Kun-hje začínala jako centrista a ke krajně pravicové pozici se přesunula až v roce 2016 pod vlivem dvou jaderných testů KLDR. K podobnému obratu od dialogu ke konfrontaci došlo v jihokorejské politice i v roce 1994 po smrti Kim Čong-ila.
Asmolov předpokládá rychlý kolaps mezikorejského dialogu a umístění amerických raket v Jižní Koreji s požehnáním současného prezidenta Mun Če-ina.
Rusko, Čína a mezinárodní společenství by daly přednost pokračování „olympijského oteplení“ či opravdovému dialogu mezi severem a jihem Korejského poloostrova. Zdá se ale, že Severokorejci toho mají dost a je velmi symbolické, že první ultimátum dala Jihu 4. června Kim Jo-čong, sestra severokorejského lídra. Byla to právě ona, kdo svou návštěvou v Jižní Koreji v době olympiády oteplení odstartovala. Situace v mezinárodních vztazích naznačuje, že konflikt bude mít vrch nad konsensem, i když by si autor přál, aby se jeho předpověď nevyplnila.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.