Boltonovy paměti se stanou učebnicí anti-diplomacie

Kniha Johna Boltona se vyznačuje cynickou přímostí a stala se obětí vlastního autorova libertariánství.

Profesor mezinárodních vztahů Oleg Barabanov se podíval na novou knihu bývalého poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona, je podle něj výjimečná svou cynickou přímostí. Nová kniha vzpomínek se ihned stala skandálem. Jednak nelichotivě hodnotí prezidenta Donalda Trumpa, jednak je Bolton obviňován, že porušil státní tajemství a odhalil důvěrná diplomatická jednání, včetně extrémního cynismu, který se skrývá v zákulisí otevřené diplomacie.

Mnohé z toho, co Bolton popisuje, není nic nového a objevilo se už v knize Boba Woodwarda „Fear“. Nicméně zatímco Woodward se opíral o anonymní zdroje a jejich citace, Bolton píše v ich-formě a musí být chápán jako přímý zdroj informací. Boltonovy paměti od jiných podobných děl, například knihy bývalé velvyslankyně USA při OSN Nikky Haleyové, také odlišuje jejich naprostý cynismus.

Barabanov pak určitou ironii spatřuje v tom, že hned po knižním vydání se paměti objevily v elektronické podobně k volnému stažení. Je to etická ironie, protože Bolton se tak stal obětí vlastního libertariánství. Jestliže nyní na knize vydělá méně, půjde o významnou asymetrickou reakci na jeho vlastní jednání. Je to libertariánská etika v plné síle: koneckonců porušení diplomatického tajemství a zničení intelektuálního vlastnictví mají společného jmenovatele – globální poptávku po svobodě informací, kterou mainstreamový politický diskurz často odmítá.

Na jedné straně se tvrdí, že v politice by neměla existovat uzavřená témata a rozhodování by mělo být transparentní. Na druhé straně ale nemizí zákulisní politický proces (nemluvíme nyní o konspiračních teoriích) a v politickém rozhodování jsou angažováni lidé, kteří dávají přednost politice za zavřenými dveřmi. V mnoha zemích se toto dilema mezi otevřeností a uzavřeností politických rozhodnutí projevilo během pandemie nemoci COVID-19, píše Barabanov.

Diskuze o otevřenosti politiky se nicméně vrací do centra zájmu a politici budou muset reagovat. Bolton je v tomto kontextu těžko tím, kdo podporuje otevřenou diplomacii a otevřené rozhodování v zahraniční politice. Nebuďme naivní, Bolton pouze ex post popisuje již uzavřená rozhodnutí, což není dost na to, aby jeho kniha byla globální informační bombou.

Uzavřený charakter politiky a diplomacie je jen jedním z témat souvisejících s diskuzí o knize. Dalším je podle Barabanova Boltonovo přesvědčení, že nejsou žádní přátele či nepřátelé, jen zájmy (a to, jak jim rozumí), a že cíl téměř vždy světí prostředky. Hodně vypovídající je třeba to, jak Bolton zesměšňuje požadavek „tradičních diplomatů“, aby jednání končila vydáním komuniké. Podle Boltona je to nesmyslné. Barabanova jako učitele mezinárodních vztahů také napadá, že mnohé části knihy by se mohly stát případovými studiemi na téma rozhodování v mezinárodní politice pro studenty diplomacie.

Boltonovy paměti se od jiných liší cynickou přímostí, která může vést k etickému odmítnutí. Je to ale odraz skutečností? Je machiavelistický cynismus tak běžný v diplomacii a politice? Jsou slova o morálce jen kouřovou clonou? A může s tímto stavem společnost něco udělat – to je možná klíčové dilema této knihy, končí Barabanov.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační foto: Kremlin.ru

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.