Turecko vyrábí miliony džín pro světové módní značky. Subdodavatelé často přebírají špinavou práci a nutí textilní dělníky otročit, někdy za použití toxických chemikálií a v katastrofálních podmínkách.

Oblečení se vyrábí v supermoderních, na první pohled vzorně vybavených továrnách. Skutečnost je však jiná, jak vyplývá z reportáže televizní stanice ARTE. Mnoho textilních dělníků pracuje načerno ve sklepních dílnách 12 hodin denně a je vystaveno nebezpečným chemikáliím. Mnoho módních značek tyto podmínky ignoruje. Ačkoli by ve skutečnosti mohly být hnány k odpovědnosti prostřednictvím nových zákonů o dodavatelském řetězci.

V reportáži je zmíněn příběh Bego Demira, který založil vlastní značku „čistých džín“ (clean jeans) a to poté, co při práci v istanbulské továrně ztratil téměř polovinu plicní kapacity v důsledku vystavení prachu při pískování džínoviny.

V Turecku pracují tři miliony textilních dělníků, z toho dva miliony neformálně. Stejně jako Demir, i mnozí z nich onemocní kvůli chemikáliím, kterým jsou při práci vystaveni.

Cena za nové „opotřebované“ džíny

Jak uvedl web umweltnetz-schweiz, u produkce džín se objevil jev, který je v rozporu s obvyklými spotřebitelskými zvyklostmi: kalhoty by měly již při koupi vypadat jako použité, dnes dokonce zničené: roztřepené, roztrhané, odřené…

Jakmile potřebu obnošených džín objevili výrobci konfekce, odstartovala se pochybná praxe. Různými chemickými a mechanickými postupy se džíny hned po obarvení znovu bělí, což nikdy není příliš šetrné k životnímu prostředí ani k zaměstnancům. A konečně nejúčinnější, tj. nejlevnější způsob, jak džíny nechat „opotřebovat“, je pro dělníky zároveň nejničivější: odstraňování barvy proudem jemného písku (zde ukázka modernějšího způsobu, kdy je písek nahrazen suchým ledem).

Při pískování vznikají oblaka jemného prachu, která pracovníci vdechují. Plíce se chronicky zanítí, dochází k jizvení, tvrdnutí a celkovému snížení schopnosti plicních sklípků absorbovat kyslík. Tato klasická hornická nemoc (pneumokonióza nebo silikóza) je mezi „pískaři“ velmi rozšířená a neléčená vede ke smrti udušením.

V Evropě podléhá pískování přísným předpisům a Turecko, které je důležitou zastávkou při výrobě mnoha džín, jej zakázalo v roce 2009. V roce 2010 proto CCC (Clean Clothes Campaign) zahájila kampaň „Killer Jeans Campaign“ za mezinárodní zákaz pískování, která po očekávaných počátečních úhybných a obranných krocích korporací rychle našla podporu. To přineslo první úspěchy. Bohužel se následně ukázalo, že textilní průmysl není schopen dostatečně monitorovat neprůhledné výrobní cesty džín.

***

Reportáž „Giftige Jeans: Die dunkle Seite der türkischen Textilindustrie“ je ke zhlédnutí na webu TV ARTE do 1.9.2022 v německé a francouzské verzi, dostupné jsou německé titulky.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.