Evropa nikdy neměla globální hlas, ale to se může s rozvojem digitálních médií změnit

Největší německá mediální společností Axel Springer nakoupila americká zpravodajská média a stala se tak významným hráčem v produkci zpravodajství na obou stranách Atlantiku.

Často citovaná otázka připisovaná (pravděpodobně neprávem) bývalému ministru zahraničí USA Henrymu Kissingerovi: „Komu mám zavolat, když chci mluvit s Evropou?“ stále rezonuje jako ukazatel nedostatku jednoty a vedení Evropy. Signalizuje také rozkol v transatlantické komunikaci, který je zčásti způsoben neexistencí celoevropského mediálního systému, který by zapojil široké kontinentální publikum, napsal Liam Kennedy pro The Conversation.

Objevují se však náznaky změny, neboť nové technologie narušují národní i globální formy politické komunikace a mění podobu zpravodajských toků. Vzhledem k tomu, že evropská mediální krajina prochází určitým zmatkem v důsledku „digitálního posunu a vyvíjejících se obchodních modelů“, modely a styly zpravodajství ve stylu USA otřásají způsoby, jakými se zprávy vytvářejí a konzumují.

Úspěšných snah zpravodajských médií oslovit celoevropskou veřejnost bylo zatím málo. Evropané se o záležitosti EU zajímají jen málo a kultury zpravodajských médií v Evropě jsou stále do značné míry zaměřeny na konkrétní národ nebo kulturu, kterou zastupují – upřednostňují „stará“ média a jejich národní jazyk a na záležitosti EU se dívají místní optikou.

Bylo zahájeno několik celoevropských mediálních projektů a některé z nich byly dotovány EU, například Euronewsa Euractiv. Ty však dosáhly jen omezeného úspěchu, pokud jde o sledovanost a vliv.

Platforma Euronews, která vznikla po válce v Perském zálivu v roce 1990 jako „evropská CNN“ a kterou původně vlastnilo konsorcium evropských státních zpravodajských organizací, měla v posledních letech vážné finanční problémy kvůli klesajícím příjmům z reklamy a v roce 2021 ji odkoupila portugalská investiční společnost.

Její nestabilita odráží rozsáhlé změny ve zpravodajském průmyslu, kdy pokles příjmů z reklamy nutí mnohé z nich k tomu, aby přednostně publikovaly v digitální podobě před tištěnou a nahradily reklamu předplatným. Vzhledem k tomu, že se to stává trendem, usilují mediální společnosti o globální postavení a nové modely výroby a poskytování zpráv.

Americká invaze

V souvislosti s tímto přechodem došlo v Evropě k prudkému ukončení činnosti a expanzi amerických zavedených médií, jako jsou New York Times, Wall Street JournalWashington Post. Digitální domorodci z USA, jako jsou Huffington Post, BuzzfeedVice, se také snaží najít evropské publikum.

V roce 2016 New York Times uzavřel podstatnou část své pařížské redakce a předtiskové přípravy a v roce 2017 otevřel digitální redakci v Londýně a vytvořil „expresní redakci“, která koordinuje zpravodajství o mimořádných událostech s New Yorkem. V roce 2021 následoval Washington Post a otevřel v Londýně nové centrum pro mimořádné zprávy.

Hlavním úkolem těchto londýnských středisek je podporovat zpravodajské týmy v USA, aby novináři nebyli tolik zatěžováni a živé globální zpravodajství bylo čerstvé a rychlé. Londýn je vnímán jako centrum v rámci globální sítě (stejně jako v případě globálního kapitálu), s čímž souvisí i cíl získat mezinárodní odběratele.

Tyto kroky zároveň vedou ke koordinovanějšímu informování o evropských záležitostech. Londýnské centrum New York Times má specializované reportéry, kteří se věnují Velké Británii a EU. Jeho devítiměsíční vyšetřování korupce v zemědělských dotacích EU v roce 2019 přineslo reportáže z devíti zemí a iniciovalo politické debaty v Bruselu a přimělo čtenáře k otázkám: „Proč to neudělaly publikační platformy v Evropě?“

Němci zamířili za Atlantik

Asi nejpřekvapivějším krokem v transatlantickém zpravodajství je nákup amerických zpravodajských médií největší německou mediální společností Axel Springer, která se tak stala významným hráčem v produkci zpravodajství na obou stranách Atlantiku. V roce 2021 koupila washingtonské Politico, s nímž již v roce 2014 spolupracovala na vytvoření Politico Europe. V roce 2015 Axel koupil také v Americe vlastněný a založený Business Insider.

Od svého založení ve Washingtonu v roce 2007 má Politico obrovský vliv na novou definici americké politiky a politického zpravodajství prostřednictvím pohotového zpravodajství ve stylu zasvěcených osob, s populární franšízou Playbook (přinášející každodenní ranní zpravodajství) a špičkovou předplatitelskou službou Politico Pro, která poskytuje politické informace pro profesionály.

Politico Europe bylo dobře financováno a navrženo tak, aby tento trik zopakovalo v Bruselu, se sídlem ve velké redakci ve městě a s dalšími kancelářemi v Londýně, Paříži a Berlíně. Při propagaci tohoto vývoje tvrdí, že „spojuje a posiluje profesionály prostřednictvím nestranné žurnalistiky a užitečných informací o evropské politice“.

Moc a politika

Je nepravděpodobné, že by postup Politico Europe předznamenal celoevropský obrat v produkci a spotřebě zpráv, který by podpořil integraci. Výrazně však narušil samolibost ohledně významu evropského zpravodajství, způsobu jeho informování a toho, kdo je konzumuje. Pomáhá také společnosti Axel Springer získat pozici významného hráče v transatlantických záležitostech.

Politico se zaměřuje na úzký, ale lukrativní trh evropských vlivných osobností a odborníků. Slibuje, že je zaujme tím, že propojí moc a politiku v mnoha odvětvích a napříč nimi. Přitom si uvědomuje globální význam EU jako regulační mocnosti, jejíž politiky mají celosvětový dopad v oblastech, jako je ochrana osobních údajů a životního prostředí.

Koupě webu Politico zároveň zajišťuje společnosti Axel Springer pozici ve Washingtonu a Bruselu, protože regulace velkých technologií se stává stále důležitějším transatlantickým tématem. Komu tedy zavolat, když chcete mluvit s Evropou? No, můžete zkusit šéfa Politico Europe.

O autorovi: Profesor Liam Kennedy je ředitelem Clintonova institutu pro americká studia na University College Dublin. Má rozmanité výzkumné zájmy a pedagogické zkušenosti v oblasti amerických kulturních a mediálních studií, globalizace a irsko-amerických vztahů. Je autorem nebo editorem devíti knih, včetně The Wire: Race, Class and Genre (2012), The Violence of the Image (2014), Afterimages: Photography and US Foreign Policy (2016), Neoliberalism and American Literature (2019), Trump’s America (2020). Profesor Kennedy je zakládajícím redaktorem America Unfiltered, mediální platformy pro komentáře k současné americké zahraniční politice, politice a médiím.

Zdroj: The Conversation „Europe has never had a global voice – but that may be changing with rise of digital media“ (05.10.2022)

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.