Politoložka Anna Veselá se zamýšlí nad šancemi a budoucností opozičního tábora v české politice.
Odpor proti Fialově vládě a všemu, co reprezentuje, se dostal do určitého bodu zlomu. Důvodů nespokojenosti a obav z Fialovy vlády je přitom mnoho: omezování svobody slova, válečné štvaní, rostoucí výdaje na zbrojení, neschopnost realizovat ekonomická opatření, která pomohou domácnostem, neochota zaobírat se problémy firem, přičemž ČR hrozí významná ztráta průmyslových kapacit. Bez přehánění Fialova vláda ohrožuje samotnou existenci České republiky.
I když se nejednalo o žádné fiasko, tak demonstrace 28. října nedokázala početně překonat tu první, která se konala 3. září. Provládní demonstrace Milionu chvilek pro demokracii ukazuje, že tyto struktury jsou schopny se zmobilizovat a za vydatné podpory provládních médií a liberálních kruhů, podpořit vládu a její politiku. Je na čase se zamyslet, jak v odporu vůči Fialově vládě dál.
Shrňme základní situaci:
- Protivládní odpor nemá žádné jasné struktury. Je to typický produkt šířený zdola, což znamená i určitou míru amatérismu a improvizace.
- Nelze očekávat, že by hnutí ANO mohlo být katalyzátorem protestu. Andrej Babiš je a bude příliš zaujat sám sebou, hnutí se navíc skládá z ideologicky velmi „flexibilních“ postav; většině z nich bude nejbližší koalice s ODS. Koneckonců, uspořádání po komunálních volbách to prokazuje.
- SPD se snaží, ale v organizaci protestů zatím pokulhává. Navíc nedisponuje dostatečně silným odborným zázemím. Je to nicméně politický subjekt, který vedle aktivní KSČM může být jedním z důležitých aktérů vytváření nové protestní struktury.
- S ČMKOS nelze bohužel počítat. Demonstrace pořádaná největším odborovým svazem byla naprosté fiasko, což ještě více vyniklo srovnáním s demonstrací 28. října, která byla pořádaná pouze L. Vrábelem. Nemám informace o tom, že by odbory vůbec byly schopny si přiznat, co jejich neschopnost mobilizace znamená a zda jsou schopny se poučit. Vzhledem k tomu, že předseda kandidující na prezidenta otevřeně přiznává, že nemá sesbírané podpisy, se zdá, že diletantství je v ČMKOS doma. Dodám, že mi nejde o to se vysmívat odborům. Naopak považuji za velmi nebezpečné pro pracující, že organizace, která by je měla zaštitovat, se sama střílí do nohy.
- V aktivistických kruzích je nutno počítat s nedostatkem peněz, menší schopností marketingově a mediálně pracovat, s nepřízní až otevřeným nepřátelstvím většiny médií, která nabírá podobu lynčování, snahy o bojkot atd. těch, kteří demonstrace podpoří či na nich vystoupí.
Na druhé straně platí:
- Milion chvilek pro demokracii má vybudované struktury, dostatečné finanční zázemí, přátelství většiny médií (zejména České televize) a také některých firem (viz Liftago, které nabízelo slevu pro ty, kteří využijí v cestě na demonstraci jejich dopravu). Podpora umělců je ošidná. Tato karta je hraná velmi často, až může působit kontraproduktivně.
- Vláda má k dispozici represivní složky a je stále viditelnější, že se nebude zdráhat je použít. Kromě toho aktivně prosazuje cenzurní praktiky (viz KRIT) a další opatření, která směřují k výraznému omezení svobody projevu.
- Vláda má za sebou Ústavní soud, který tvoří vedle Milionu chvilek a České televize její další mocenský pilíř.
Na první pohled to vypadá jako prohraná bitva. Ale nemusí tomu tak být. Velká část českých dějin je protknuta milníky, kde právě slabší strana dokázala, za využití vhodné zahraničněpolitické konstelace, porazit ty, jejichž pozice byla zdánlivě zcela neochvějná. Zároveň platí, že represivní opatření, mediální lynče, urážky a další kroky, ve kterých si liberální kavárna libuje, jsou znamením jejího strachu z lidového odporu.
Demonstrace jsou nástrojem mobilizace, stmelují skupinu a mohou artikulovat určitá témata. Nejsou ale samospasitelným nástrojem, který změní automaticky neoblíbenou vládu (v minulém článku jsem také psala, že urychlená změna vlády vůbec nemusí být v zájmu těch, kteří proti ní protestují).
Co je tedy potřeba udělat?
Je potřeba budovat odborné, mediální a politické struktury. Není třeba začínat od nuly, mnoho organizací již funguje. Z mediální sféry zmiňme samozřejmě !Argument. Dovedu si představit setkání organizací a jejich představitelů, kde jsou styčné body – zmiňme například Společnost pro obranu svobody projevu nebo PRAK (Proti represi a kriminalizaci občanů za jejich svobodné názory). Rozdíly levice, pravice jsou v tuto chvíli zcela irelevantní, takže je potřeba uvažovat rovněž o spolupráci mezi KSČM, SPD, potažmo dalšími subjekty.
Odborníků, kteří jsou proti Fialově vládě, není málo. Ne každý se hodí pro to, aby řečnil z tribuny, ale dost z nich dokáže zformulovat základní body jak dál (nejen v energetice, ale i dalších oborech).
Demonstrace je potřeba využít také k distribuci důležitých informací (článků, zdrojů na ně, eventuálně také knih a dalšího materiálu). Nastavení kanálů informací je prvním krokem. Dalším je pak hodně náročné budování regionálních struktur. Na rovinu je třeba říci, že pro všechny účastníky bude nutné toho „dost skousnout“. Představa, že se objeví skupina ryzích charakterů, skvělých řečníků a odborníků v jednom, je značně naivní. Teprve při práci na odborných tématech, případně práci mediální a organizační, vyplavou najevo charaktery a jejich motivace. Takový je ale život a je třeba s tím dopředu počítat. Avšak propojení a zapojení odborníků „zdola“, často s regionální znalostí, může být jedním z největších přínosů zejména pro doby budoucí.
Jako klíčové priority, které mají spojující charakter také mezi jednotlivými subjekty, které jinak budou mít rozdílné názory například v tématech zdanění, jsou: mír jako základní hodnota (tedy odpor proti militarizaci, proti válečnému štvaní) a uchování svobody slova (tj. odpor vůči jakékoliv formě cenzury, hledání „vnitřních nepřátel“, „zrádců a zaprodanců“ apod.). Taková platforma je dost široká pro různé subjekty, zároveň ale umožňuje smysluplnou akci.
Mnozí čtenáři jistě namítnou, že náš český rybníček je příliš malý na to, abychom dokázali přetlačit světové dění, když některé země tzv. Západu stále více usilují o třetí světovou válku. Je proto potřeba pokračovat ve vazbách na aktivisty v zahraničí, kteří také bojují za zachování svobody projevu a za mír (uveďme statečnou německou poslankyni Sahru Wagenknechtovou). Společné úsilí má větší šanci na úspěch.