Adam Votruba míní, že obranná smlouva s USA je zásahem do české svrchovanosti, kterou země ztrácí v posledních letech „salámovou“ metodou.
Matěj Stropnický ve svém článku zajímavým způsobem rozebral obsah obranné smlouvy mezi Českou republikou a USA. V návaznosti na něj bych se chtěl ve svém příspěvku zamyslet nad významem schvalovaného dokumentu.
Výrok ministryně obrany Jany Černochové o tom, že to není rozhodnutí o zřízení základen, je jistě pozoruhodným příkladem politické manipulace. Mělo by se totiž dodat, že to je smlouva o poskytnutí našich vojenských základen americké armádě, včetně práva výstavby dalších vojenských objektů v nich.
Nejdůležitější je však otázka, zda smlouva znamená trvalý pobyt amerických vojáků na českém území. Vláda něco takového popírá. Ústy ministryně nás ujišťuje, že pobyt vojáků bude i nadále schvalovat parlament. Toto tvrzení však odporuje duchu smlouvy. Pokud by tady americká vojska měla pobývat pouze při určitých příležitostech a na omezenou dobu, pak by nepotřebovala zařízení pro své výhradní užívání. Těžko si představit, že do nich budou jezdit američtí vojáci jen jako na dovolenou a když náhodou odjedou, tak v nich žádný personál nezůstane. Spíše to vypadá, že smlouva zakládá nárok na trvalý pobyt cizího vojska.
Tvrzení, že česká strana prosadila do smlouvy své požadavky, vzbuzuje tak trochu útrpnost. Těžko hledat něco pro Českou republiku výhodného, z čehož si diskutující na internetu už dělají legraci.
Uvádí se, že podobnou smlouvu má se Spojenými státy většina členů NATO, konkrétně 24 zemí. Bylo by celkem zajímavé vědět, jaké podmínky si např. vyjednali Poláci a jak se liší naše smlouva od podmínek pobytu okupační americké armády na území Německa. Třeba si někdo dá do budoucna práci s takovým srovnáním.
Smlouva je bezpochyby zásahem do svrchovanosti České republiky. Zapadá do trendu jejího salámového ukrajování v posledních letech. Za připomenutí stojí výrok Evropského soudního dvora odsuzující Českou republiku za odmítání migrantů a argumentace soudu, podle níž Česká republika sice může migranty odmítat z bezpečnostních důvodů, ale v takovém případě musí u každého jednoho migranta zvlášť prokázat, že právě on je pro ni bezpečnostním rizikem. (Je to úsměvné. Podle této logiky můžeme uvažovat takto: Představuje jeden cizí voják bezpečnostní riziko pro stát? Představuje ztrátu suverenity? Ne! Tak proč by sem nepřišla celá armáda? Navíc je tu i logická otázka: Před kým jsme povinni dokazovat, co je a co není riziko pro naši národní bezpečnost?)
Těžko se vyhnout srovnání s někdejším pobytem sovětských vojsk v Československu. Zastánci umístění amerických vojáků na našem území argumentují a budou argumentovat tím, že tak činíme dobrovolně, zatímco sovětská vojska jsme tady měli proti své vůli.
Připomeňme si, jak to bylo. Prezident Antonín Novotný dlouho vzdoroval požadavkům na umístění sovětských vojsk na československém území. Gustav Husák byl už nucen se s tímto faktem smířit a smlouvu o dočasném pobytu vojsk podepsal. Ani on si však nemyslel, že by něco takového bylo z hlediska suverenity v pořádku. Ve skutečnosti doufal (naivně), že zjednají-li normalizátoři pořádek, pak Sověti odejdou. Nicméně mezi komunisty byli i takoví, kteří sem vojska dobrovolně pozvali, např. Vasil Biľak.
Nabízí se tudíž jízlivá otázka: Stojí vláda Petra Fialy morálně níže než Antonín Novotný a Gustav Husák? Klesla již na úroveň Vasilů Biľaků? Stojí o přítomnost vojáků tady, když je osvobozuje od placení daní?
Současná vláda skutečně významně posunula politické mantinely. Pokusila se zavést cenzuru. Je to první polistopadová vláda, která provozuje permanentní sebechvalnou kampaň. Nyní přichází se smlouvou o pobytu vojsk. Skoro to vypadá, jako by tu docházelo k rehabilitaci totalitního režimu. Leckdo se asi bude oprávněně ptát: Proč byla cenzura za komunismu špatná, když ji zavádí i „liberálně-demokratická“ vláda? Proč bylo špatné mít zde cizí vojska na obranu vojenského bloku, do něhož jsme patřili?
Můj osobní postoj je ten, že naše členství v NATO (na rozdíl od EU) podporuji. Nechci však trvalé umístění cizí armády na našem území a nechci žít v zemi, kde se o zahraničně politické orientaci nesmí diskutovat. Nechci prezidenta, který považuje přání vystoupit z NATO za projev politického extrémismu. Myslím si i to, že Česká republika by měla bezvýhradně podporovat územní celistvost Ukrajiny (stejně jako ostatních zemí, což tedy logicky znamená i územní celistvost Srbska). Souhlasím s dodávkami zbraní na Ukrajinu, nesouhlasím však s dlouhodobým vyvěšením ukrajinských vlajek na státních budovách. České politice bohužel chybí uměřenost. Volení politici si stále více počínají jako studentští aktivisté. Smlouva se Spojenými státy do tohoto trendu zapadá. Buď tu chce americké vojáky česká vláda, pak je to pozvání vojsk, nebo tu chtějí být Američané ze své vůle, pak smlouva demaskuje nesvéprávné postavení České republiky. Možná platí obojí.