Co se do páně premiérova vánočního projevu o tom, že bude líp, nevešlo, o tom ironicky napsal Milan Daniel.
Ne že by se správa této země nesnažila. Občanstvu, deptanému generálním zdražováním, nabízí řádku nejrůznějších programů, jež mají jeho dopady zmírnit. Její řešení nejsou jednoduchá, protože drbat se pravou rukou za pravým uchem je primitivní a tak to děláme levým kolenem. Aby se nedotkla vzácných menšinových spoluvlastníků akcií polostátního ČEZu, doporučuje občanům, aby si elektřinu s pomocí státní dotace raději vyráběli sami. I teplou vodu si mohou v době, kdy hřeje sluníčko, zabezpečit díky státní pomoci za korunu. Domy se doporučuje navléci do izolačních plášťů a ty starší, řekněme po babičce, si mohou vlastníci s velkodušnou pomocí státu a unie opravit.
Třešničkou na dortu všech těch rozkošných opatření je takzvaný konsolidační balíček.
Přes všechny tyto kroky, jimiž chce správa země přesvědčit voliče o tom, jak pečuje o jejich blaho, přesvědčených setrvale ubývá. Většinou totiž chodí do zaměstnání (pokud ho ještě mají), ve kterém se jejich zaměstnavatelé musí vyrovnávat s neustále stoupajícími cenami energií a bruselskými daněmi v podobě emisních povolenek. Také musí jíst, jenže při každé nové návštěvě potravinářských obchodů u regálů podklesávají v kolenou.
Protože se reprezentanti lidu rozhodli neskočit na špek tradičnímu dodavateli energií, který je prodával podezřele levně a jiní tak nemohli vydělat, zdá se být cesta k lepším zítřkům trny dlážděná.
Jsou však i možnosti dosud nevyužité.
Naznačil je sám pan premiér, když nedávno podnikl cestu do Afriky. Opačným směrem k nám do Evropy totiž směřují zástupy chtivé našeho blahobytu, aniž by tušily, jaké to doopravdy je. Na místě je proto uvažovat o tom, jaké výhody by přinesl opačný pohyb, exodus nás Evropanů na africký kontinent.
S uznáním nutno poznamenat, že premiér Fiala se v tomto směru projevil navzdory všem posměváčkům jako vizionář a Česká republika by mohla být na špici tohoto trendu. Dvoustranná výměna obyvatelstva by totiž byla ke společnému prospěchu.
V Česku je například zoufalý nedostatek dostupného bydlení pro mladé lidi, zatímco v takových zemích, jakou je například Tramtárie, mají po exodu původních obyvatel spoustu volných chýší. Na jejich pořízení by ani nebylo třeba si brát hypotéky. Studnu by vyvrtal Člověk v tísni. U chýše lze obvykle zdarma držet kozu. Mnohem méně než tady tam hrozí digitální demence. Sluníčka je tam také podstatně víc než u nás a pořízení fotovoltaiky z Číny, se kterou pořád ještě mluvíme, by mělo větší smysl. I na tramtarijském venkově praktikují zdravý životní styl, jen tomu neříkají grýndýl. Umělá inteligence jim tam tak nějak nechybí. Životní náklady jsou tam nesrovnatelně nižší. Zejména mladší generace by si v té skvělé zemi konečně přičichla k opravdovému životu.
Rovněž České republice by bylo ku prospěchu, kdyby místa chybějících odborníků, zejména doktorů a inženýrů, zaujali nenároční tramtarijští specialisté. Ti by se mohli nastěhovat do těch uvolněných bytů, které by ještě zůstaly poté, co by je obsadili hosté z Východu.
Jednoznačným favoritem pro efektivní řízení spolupráce s Tramtárií se jeví Jana Černochová. Nomen omen. Na střelnici vyniká a s flintou jí to sekne. Je možné, že by smlouvu o přátelství podmínila tím, že partner nakoupí větší než malé množství amerických stíhaček F 35 a navíc bude každoročně odkládat fůru kokosových ořechů na zbrojení. Za to by mohla tramtarijskému náčelníkovi slíbit, že se bude moci zúčastnit společného fotografování s černochem, který je za velkou louží ministrem obrany. Čemuž by jistě neodolal.
Obě kolonie mají zkrátka mnohé slučitelné společné zájmy.
Zdá se, že vyhlášení oboustranně výhodného státního programu á la „Obydli chýši v Africe“ je na spadnutí. Nový rok klepe na dveře, pan premiér krotí škarohlídy. Bude líp.
V Tramtárii, se kterou můžeme uzavřít rovnoprávnou smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci, určitě.