Ilona Švihlíková oslavila svým trochu osobním komentářem první půlroční výročí existence našeho analyticko-komentátorského webu.
Uplynulo právě půl roku, co jsme spustili náš nový web: časopis !Argument. Samotnému spuštění předcházely měsíce úvah, plánování, pochyb i těšení.
Motivace všech zakladatelů, kteří za !Argumentem stojí, byla osobní i společenská.
Všichni tři jsme měli špatné zkušenosti s dosavadními tzv. alternativními weby. Adam si vyzkoušel, co to znamená na Deníku referendum nabízet odlišný pohled na migrační krizi, Veronika a já jsme se dostaly do nemilosti v Britských listech, kde jsme čelily nenávistně misogynní, často skryté zato stále vulgárnější, kritice „nejlepšího analytika tohoto i jiných světů.“ Vedle toho jejich alternativnost, která se bez různosti názorů neobejde, začala rychle ustupovat do pozadí.
Můj pokus s Alarmem skončil, když jsem se odvážila dodat kritický text k EU – musel vyjít na slovenském Novém slově (které se následně stalo váženým a drahým partnerem našeho !Argumentu).
Nešlo ale jen o to, že by nebylo kam psát (koneckonců stále píšu na Euro, kde kupodivu nezaznamenávám, na rozdíl od „levicových“ webů cenzuru). Viděli jsme ale jednoznačný trend: posun k bulvarizaci a primitivizaci. Výkřiky místo argumentů, slabá, či téměř žádná analytická základna. Usoudili jsme, tak nějak synchronně, že na „trhu“ chybí náročnější formát: kvalitní analytika a komentáře, která se nebude zápecnicky věnovat jen ČR (ale ani ji opomíjet) a především se nebude nacházet na úrovni „všichni Češi jsou fašisté, nacisté“ anebo vůbec „Češi (ne)jsou“, nebo chrlit stovky článků o tom, že Putin už už napadne Pobaltí. Pokud možno nukleárními zbraněmi.
Nebudu čtenáře unavovat zakládáním spolku (pro jistotu na dvakrát), tvorbou webu a další administrativou, bez které by ale náš časopis nevznikl.
Kromě toho, že jsme si „troufli“ na analytiku, jsme se nutně museli zamýšlet nad financováním a nad udržitelností našeho projektu.
A tady jsme si úmyslně zvolili tu nejtěžší cestu. Může sice působit sebevražedně, ale naše motivace jí dává do kontextu.
Rozhodně jsme nechtěli být spojeni s žádným miliardářem, ani milionářem (tedy, ne že by se tací hrnuli do sponzoringu levicového analytického webu, že). Nechtěli jsme být ani spojeni s určitou politickou stranou, což u některých webů vyústilo v komické situace typu, že politik „JD“ nesměl být kritizován. Odmítli jsme i institucionální podporu a také granty.
Zde se možná někteří z vás pozastaví: proč odmítat různé granty nezávislé žurnalistiky atd.? Někdy stačí pohled na ty, kteří takzvaně nezávisle granty udělují, abyste předem tušili, co se tak očekává, že máte psát. Granty jsou nejen administrativně velice náročné – my se chceme věnovat obsahu webu, nikoliv vyplňování blbých formulářů – ale vždy je tam prostě určitá představa donora. Tlak, třebas i nevědomé vnitřní cenzury. A to jsme, po našich zkušenostech, nechtěli dovolit.
Vybrali jsme si tu nejtěžší cestu – vždyť ne nadarmo se říká, že snadné cesty vedou do pekel. Spoléhat se na příspěvky od vás, čtenářů a na to, že oceníte a podpoříte naši práci a dáte nám tak šanci. Jenom větší množství malých příspěvků může zaručit nezávislost, svobodu vnitřní, která se projeví na článcích, komentářích. Za prvního půl roku mohou konstatovat, že zatímco malé příspěvky se nám daří, jejich celkové množství bychom potřebovali větší. S rostoucí čteností můžeme konstatovat, že přispívá asi jedna tisícina čtenářů. My ale víme, že jsme na začátku cesty, kdy si musíme vybudovat pozici a také Vaši důvěru.
Ne tedy, že by ten první půl rok byla procházka růžovou zahradou. Ale Veronika už se nebudí v pět ráno hrůzou, že zapomněla připravit vydání a já už taky v pět ráno nepřemýšlím o tom, koho oslovit ohledně analýzy nebo článku. Trošku si to „sedlo“, ale práce je stále dost. I přínosů. Například jsme s Veronikou zjistily, že to, že dohromady dáme pět světových jazyků není k zahození vzhledem k tomu, že se snažíme dělat, sice skromné (podle našich skromných možností) zpravodajství.
Další náplní naší práce je „vymámit články“. Je to těžké, protože většina médií samozřejmě platí – my jaksi nemáme z čeho, takže se musíme spoléhat na autory-dobrovolníky, kteří k nám napíší bez nároku na honorář za svojí práci. Pohled do profilu našich autorů taky prozrazuje, že opravdu nemají jenom nás.
Co jsme mohli nabídnout? Možnost být „u toho“, u zrodu něčeho kvalitního a doufejme trvanlivého. Prostor, kam budou autoři psát rádi a vědět, že se jejich textu dostane péče a nulové cenzury i dobré společnosti. A budovat si pověst, reputaci, a taky postupně určitou čtenost. Není divu, že mi občas přišel mail tohoto typu (myšleno samozřejmě v dobrém, jelikož s autorem se přátelíme):
Tak jsi zase ze mne vymandelila článek. Jsi hrozná!
Třeba se ti ale nebude líbit, v tom je moje jediná útěcha, že mi ho pošleš zpátky a já ho pošlu někam, odkud mě nebombardují sms-kami, když ještě spím, a kde mi za to dají čistě materiálně najevo vděk.
Ty jsi prostě hrozná!
Problémy řešíme dnes a denně. Například přebírání celých našich analýz (což je jen tak mimochodem proti autorskému zákonu), které se následně objeví na jiném webu vedle článků o tom, jak si Putin osedlal sněžného draka a přeletěl s ním Krym.
Ani pro jednoho z nás toto není (a ani nemůže být za současného stavu příspěvků) hlavní zaměstnání. Adam i já pracujeme ve školství, Veronika má spoustu další odborné analytické práce a psaní. Přesto se po večerech a nocích nemilosrdně snažíme pracovat na rozvoji našeho webu a dokázat, že je zde místo pro analytičtější pohledy, které se obejdou bez vulgarit a povrchností, bez arogance ke čtenáři.
Doufáme, že tento první půlrok, kdy jsme se „zajížděli“ povede k další existenci našeho webu. Já jako ekonom pořád doufám, že na náš web nebude platit jedno z tržních selhání, kterému se říká nepříznivý výběr. Je to situace, kdy je kvalitní zboží z trhu vytlačováno méně kvalitním. Tato situace nastává tehdy, kdy kupující nejsou schopni rozeznat kvalitu produktu, dokud ho určitou dobu nepoužívají.
Budeme rádi, když nám pomůžete u našeho webu nepříznivý výběr vyvrátit. Když nás budete číst a doporučovat dál. A vzhledem k našemu „obchodnímu modelu“, když nám podle vlastních možností a rozvahy přispějete. Možná pro Vás bude inspirující, že jsme skutečně „web zdola“ – k běžným příspěvkům patří 150 Kč měsíčně. Což není málo, protože na živobytí si drtivá většina z nás vydělává prací.
Jsme s vámi. Buďte s námi!
Brzy se na našem webu dozvíte, jak !Argument vzniká.