Ve čtvrtek 23. května vstoupila v platnost první komplexní strategie EU pro nerostné suroviny, kterou přijalo 27 členských států. Nařízení nazvané „Evropský akt o kritických surovinách“ (CRMA – Critical Raw Materials Act) stanoví jasná kritéria pro domácí kapacity v rámci dodavatelského řetězce strategických surovin a pro diverzifikaci dodávek do EU do roku 2030.
Kritické suroviny jsou definovány jako materiály, které mají značný hospodářský význam a jsou vystaveny vysokému riziku dodávek, často z důvodu vysoké koncentrace dodávek z několika málo třetích zemí.
Očekává se, že poptávka po těchto vzácných zdrojích v nadcházejících letech exponenciálně poroste, a to nejen v EU, ale po celém světě. Tím se zvýší celosvětová konkurence, stejně jako se zvýší vlastní potřeby EU. V této souvislosti je klíčová připravenost, upozorňují Michalis Christou a Samuel Carrara v příspěvku pro The Conversation.
V naší práci ve Společném výzkumném středisku EU (JRC) jsme ukázali, že v případě mnoha strategických technologií čisté energie je blok zcela závislý na jediném zdroji – nejčastěji na Číně –pokud jde o suroviny a také o další segmenty hodnotového řetězce. Naše zjištění, že poptávka po vzácných zeminách vzroste do roku 2030 pětinásobně jen kvůli uspokojení potřeb větrných turbín, citovala předsedkyně von der Leyenová, když oznámila záměr Komise zavést zákon o kritických surovinách, uvádějí autoři.
Návrh zákona byl zveřejněn v loňském roce spolu s naší komplexní prognózou týkající se dodavatelských řetězců a poptávky po kritických materiálech. Naše studie analyzuje dodavatelské řetězce 15 technologií, které mají zásadní význam pro dosažení zelené a digitální transformace a pro obranný a vesmírný program EU, a to v pěti klíčových odvětvích: obnovitelné zdroje energie, elektromobilita, informační a komunikační technologie (IKT), průmysl a letectví a obrana. Studie rovněž pomohla stanovit koncept strategických surovin a seznam materiálů, které zahrnuje. Strategické suroviny splňují některá další kritéria: jsou klíčové pro technologie, které mají strategický význam pro energetickou a digitální transformaci EU a její bezpečnostní cíle; podle prognóz se očekává, že poptávka po nich rychle poroste a možná převýší nabídku; možnosti náhrady jsou omezené a rozšiřování výroby je obtížné.
Studie ukazuje rychlý, několikanásobný nárůst poptávky po kritických surovinách, které jsou klíčové pro ekologické, digitální a bezpečnostní cíle EU. EU je u těchto materiálů do značné míry závislá na dovozu. V případě dodávek surovin není podíl EU na celosvětové produkci ve skutečnosti nikdy vyšší než 7 %.
EU je například světovým lídrem ve výrobě větrných turbín, ale je plně závislá na Číně, pokud jde o permanentní magnety a prvky vzácných zemin, které se v nich používají. Čína je také hlavním světovým dodavatelem krystalických křemíkových solárních fotovoltaických článků a modulů, což je hlavní technologie, která bude nasazena k dosažení téměř pětinásobného zvýšení kapacity fotovoltaických elektráren v EU do roku 2030.
Suroviny jsou klíčové i pro vodíkové elektrolyzéry, zejména proto, že plán bloku REPowerEU, který má do roku 2027 odříznout Evropu od dovozu energie z Ruska, vyžaduje desetinásobné zvýšení výrobní kapacity elektrolyzérů v Evropě do roku 2025. V letech 2020 a 2030 hrozí celosvětový nedostatek materiálů, jako je iridium, protože nabídka pravděpodobně nebude držet krok s poptávkou, pokud nebudou přijata významná opatření.
Předpokládáme rychlý nárůst poptávky po kritických surovinách nejen v EU, ale i ve všech regionech světa, což vyvolá konkurenci o tyto suroviny v různých zemích a odvětvích, tvrdí dále Michalis Christou a Samuel Carrara. Například v porovnání s rokem 2020 se očekává, že poptávka po lithiu pro baterie v EU vzroste v roce 2030 dvanáctkrát a v roce 2050 jednadvacetkrát. V celosvětovém měřítku je nárůst oproti roku 2020 18násobný v roce 2030 a 90násobný v roce 2050.
Podobně je tomu i u grafitu (přírodního i syntetického), který se používá pro součástky solárního a větrného průmyslu a pro baterie. Očekává se, že poptávka se do roku 2030 zvýší 14krát a do roku 2050 26krát ve srovnání s rokem 2020.
Co vyplývá z Evropského aktu o kritických surovinách?
Podle informací platformy Deutsche Welle z roční spotřeby EU musí být alespoň 10 % vytěženo v tuzemsku v rámci bloku. Nejméně 40 % zpracovatelských a 15 % recyklačních kapacit musí být umístěno v EU. Celkově „nesmí být více než 65 % každé strategické suroviny v jakékoli příslušné fázi zpracování získáváno z jedné třetí země“.
„Aby bylo možné geopoliticky konkurovat dalším velkým hráčům, jako jsou Čína a USA, je poměrně důležité, že nařízení [CRMA ] umožňuje koordinovat potřeby a požadavky různých členských států,“ uvedla pro DW Melanie Müllerová, vedoucí pracovnice Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní otázky (SWP).
V současné době například veškerou poptávku EU po magnetech ze vzácných zemin pokrývají čínští vývozci. Čína dominuje světovým trhům s kovy díky samotné těžbě, ale zejména díky kontrole zpracování a rafinace surovin.
EU mezitím považuje čínskou dominanci za hrozbu pro evropské dodavatelské řetězce a zelenou transformaci různých průmyslových odvětví kontinentu.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová při představení návrhu právních předpisů v březnu 2023uvedla, že spolehlivá domácí surovinová základna je „životně důležitá pro výrobu klíčových technologií pro náš dvojí přechod – jako je výroba větrné energie, skladování vodíku nebo baterie“.
Aby se těžba nerostných surovin v EU zvýšila ze současných 3 % na požadovaných 10 % do roku 2030, bude třeba otevřít řadu nových těžebních lokalit.
Pozn. red.: Seznam surovin, které pokládá EU za kritické, najdete na str. 57-58 zde.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.