Soupeření Washingtonu s Pekingem by mělo vést k oslabení a konečné porážce komunistického režimu v Číně.
Spojené státy by měly usilovat o to, aby se Čína vzdala, nebo aby byla zničena čínská hrozba, napsal vlivný americký časopis Foreign Policy v článku autorů Matthew Kroeniga a Dana Negrei. Cílem soupeření Washingtonu s Pekingem by nemělo být odstranění hrozeb, nýbrž oslabení, a nakonec porážka režimu Komunistické strany Číny (KSČ) v Číně.
Cílem Washingtonu v jeho soupeření s Čínou musí být vítězství a vítězství znamená dosáhnout bodu, kdy čínská vláda již nebude mít vůli ani schopnost poškozovat životně důležité zájmy USA. Čína usiluje o nahrazení mezinárodního systému vedeného Spojenými státy novým globálním řádem s centrem v Pekingu, tvrdí autoři textu.
Vítězství USA v nové studené válce s Čínou by znamenalo odstranění nejvážnějších čínských hrozeb pro klíčové zájmy USA. Pokud nedojde k velké válce, existují tři možné cesty k vítězství.
Ta první je ekonomická a technologická. Spojené státy by se mohly snažit natolik předstihnout Čínu ve všech dimenzích ekonomické, technologické, ideologické, diplomatické a vojenské moci, že by Peking ztratil schopnost způsobit hmatatelné škody životně důležitým zájmům USA.
To by vyžadovalo posílení vedoucího postavení USA v oblasti ekonomiky a technologií a větší snížení rizik ze strany čínské ekonomiky. Relativní ekonomická převaha Spojených států již nyní roste, neboť v letošním roce si nárokují 26 % světového HDP, což je největší podíl za posledních dvacet let.
Mezitím bude čínský lídr Si Ťin-pching nadále podkopávat úspěšný model čínského růstu, protože svou agresivní zahraniční politikou znovu upevňuje kontrolu Komunistické strany Číny nad kdysi dynamickým čínským soukromým sektorem a ohrožuje čínský mezinárodní obchod a investice, vidí budoucí vývoj v Číně autoři článku.
Druhou cestou k vítězství může být změna čínských záměrů. Názory Si Ťin-pchinga jsou definovány, ale budoucí generace čínského vedení může dojít k závěru, že vyzývat Spojené státy a jejich spojence je příliš obtížné a nákladné, a rozhodne se, že pro Peking bude lepší vydat se cestou větší spolupráce.
Ani jeden z těchto výsledků nevyžaduje změnu režimu v Číně. V důsledku toho mohou Spojené státy vyhrát novou studenou válku, i když Peking bude nadále vyvěšovat komunistický prapor.
Třetí možnou cestou k vítězství USA je změna režimu. Autokratické režimy jsou křehké a často se hroutí, zejména v době změny vedení. Stejně jako většina diktátorů se Si domnívá, že největší hrozby pro jeho vládu jsou vnitřní, nikoli vnější. Čína vynakládá více prostředků na vnitřní policii než na armádu. (Výdaje USA se zvyšují v poměru 2:1 v opačném směru).
Pád komunistické strany by vedl k období vnitřní nestability a snížené ochotě systematicky zpochybňovat řád vedený USA. Nová čínská vláda by byla oslabena a stáhla by se do ústraní, protože se by se musela zaměřit na upevňování moci v zemi.
Taková nová vláda, předpokládá článek (ať už by se jednalo o nový druh autokracie, nebo – méně pravděpodobnou, ale možnou – mladou demokracii) by téměř jistě jednala méně agresivně než Si Ťin-pchingova KS Číny.
Tyto tři scénáře se vzájemně nevylučují. Ve skutečnosti se vzájemně posilují. První studená válka skončila kombinací těchto výsledků. V 80. letech 20. století byl Sovětský svaz v půl století trvajícím soupeření se Západem poražen.
Celý článek najdete ZDE (anglicky).
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.