Lékařská péče jako odraz společenského postavení nemocného

Lékař Michael Doubek píše o tom, že vztah mezi lékařem a pacientem podléhá mocenské logice. Podle nové studie mají lidé s nižším postavením větší šance na horší péči.

Všichni to tušíme, ale dosud jsme neměli mnoho hmatatelných důkazů, které by potvrzovaly, že lékaři se o pacienty s vyšším společenským postavením starají intenzivněji než o ty ostatní. Prestižní vědecký časopis Science ale přinesl jasné důkazy, že tomu tak je (studie How power shapes behavior: Evidence from physicians; Science, 2024, 384, 802-808).

Moc a kontrola zdrojů ovlivňují většinu lidských interakcí. Díky své moci ovlivňují miliardáři politiku, soukromé firmy upřednostňují při výběru svých manažerů bývalé politiky před ostatními, mocí je ovlivněn i akademický svět, děti mocných rodičů jsou na tom lépe ve školách. Pronajímatelé nemovitostí znevýhodňují osoby neprivilegované.

Vztah lékaře a pacienta by ale měl být za každých okolností objektivní a prostý jakékoliv zaujatosti. Uvedený článek však zpochybňuje objektivitu lékařů. Autoři nové studie Schwab a Singh využili podrobné údaje z amerických vojenských nemocnic a ambulancí a analyzovali vztah lékaře a pacienta podle toho, jaká byla vojenská hodnost lékaře a jaká nemocného.

Rozdíl moci mezi lékařem a pacientem obecně zvýhodňuje lékaře. Pacienti nezřídka předávají práva na rozhodnutí lékařům především z důvodu nedostatku potřebných znalostí. Lékaři kontrolují medicínské zdroje. Tato nerovnováha ale není ze své podstaty problematická, a navíc je složité ji zcela eliminovat. Problematické je, když dochází k jejímu vědomému i nevědomému zneužívání.

Autoři studie poměrně složitou ale velice přesnou analýzou zjistili, že pacienti, kteří měli vyšší hodnost než jejich lékaři, byli prokazatelně léčeni s vyšším úsilím než ti s hodností nižší. Do výše postavených osob bylo nespravedlivě investováno více zdrojů. Pokud lékař léčí jednoho nemocného vyššího postavení a jednoho s nižším postavením, jednoznačně věnuje více úsilí tomu výše postavenému na úkor toho níže postaveného.

Pokud jde o rasové rozdíly, bylo zjištěno, že bílí lékaři vynakládali méně úsilí na péči o černošské pacienty. Černošští lékaři nedělali rozdíly v péči o pacienty podle hodností, šlo-li o bělochy, ale u vojáků černé pleti jednoznačně více péče poskytovali těm výše postaveným.

Analýza péče podle pohlaví ukázala, že mužští lékaři byli výrazně více ovlivněni hodností u žen než stejnou hodností u mužů. Ženy lékařky byly ovlivňovány společenským postavením pacienta méně než muži lékaři.

Po odchodu do důchodu si pacienti udržují ještě nějakou dobu svůj společenský status. Zjištění uvedené studie naznačují, že nadstandardní léčba vysoce postavených pacientů pokračuje ještě 5 let po jejich odchodu do důchodu.

Lékaři rovněž poskytovali vyšší péči těm, kteří byli nedávno povýšeni.

Jak je ze studie patrné, moc v jedné oblasti se přelévá i do zdánlivě nesouvisejících oblastí. Vede to k deformacím v chování a alokaci zdrojů. Mocní vědomě či nevědomě kradou zdroje méně mocným jedincům. Role moci ve vztahu lékař-pacient je často v konkrétních situacích obtížně prokazatelná. Na velkém souboru je ale jasně viditelná.

Všem, kteří se o problematiku zvýhodňování mocných, zajímají, článek doporučuji. Diskutuje řadu otázek, které se týkají nejen vztahu lékaře a pacienta, ale které se týkají celé společnosti.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.