Politolog Petr Drulák komentuje současnou situaci v oblasti jaderné diplomacie a snižování rizika jaderného konfliktu mezi velmocemi.
V říjnu by se v New Yorku měli sejít představitelé jaderné pětky, nejspíše proto aby jednali o tom, jak snížit riziko jaderného konfliktu mezi velmocemi.
Tento málo známý formát sdružuje stálé členy Rady bezpečnosti OSN: USA, Rusko, Čínu, Velkou Británii a Francii. Jedná se o tradiční jaderné velmoci, které měly jaderné zbraně v roce 1966. Smlouva o nešíření jaderných zbraní následně jejich jaderný status potvrdila a ostatním jaderné zbraně odepřela. Státy jako Indie, Pákistán, Izrael či Severní Korea, které je získaly později, do tohoto klubu nepatří. Nadcházející schůzka pětky souvisí s konfliktem na Ukrajině, v posledních týdnech se Rusko a USA opět o něco přiblížily přímému střetu. Rusko v reakci na eskalační kroky ze strany států NATO před pár týdny oznámilo, že snižuje práh pro použití jaderných zbraní.
Nově může ruskou jadernou odvetu vyvolat i útok ze strany nejaderného státu, pokud se na něm podílí jaderný stát. Podmínky odvety se naplňují masivním útokem leteckých či kosmických útočných zbraní; letadel, řízených střel, dronů či hypersonických střel. Rusko rovněž roztahuje svůj jaderný deštník nad Bělorusko. Poprvé explicitně potvrzuje, že důvodem k jaderné odpovědi může být také agrese proti Bělorusku, dosud mluvilo jen o spojencích. Rusko dosud nepředpokládalo použití jaderných zbraní proti nejaderné mocnosti a dávalo najevo, že vyjma existenčního ohrožení státu či konvenčního útoku na systémy jaderného odstrašení, nepoužijí jaderné zbraně jako první.
Rusko snížilo svůj práh v reakci na několik letošních událostí na Ukrajině. Především reaguje na úvahy o nasazení raketových systémů států NATO umístěných na Ukrajině proti cílům v hloubi ruského území. Moskva upozorňuje, že tyto systémy jsou provozovány personálem ze zemí původu a za podpory západních družic. Šlo by tedy o útoky nejaderné Ukrajiny prováděné s asistencí jaderných velmocí USA či Velké Británie. Rusko také reaguje na ukrajinské dronové útoky proti ruským radarovým stanicím monitorujícím dráhy balistických raket, které by už za předchozích podmínek mohly být chápány jako důvod k jaderné odvetě, neboť směřovaly k oslepení ruského systému jaderného odstrašení. A konečně Moskva může brát také v potaz množící se informace, ať už podložené či nikoliv, o západních pokusech rozšířit bitevní pole cestou záškodnických operací či operací pod falešnou vlajkou i o Bělorusko. Ruské motivy objasňují slova náměstka ministra zahraničí Sergeje Rjabkova, který v červnu označil dosavadní doktrínu za příliš obecnou a uvedl, že západní „ignorantství“ vyžaduje, aby Rusko jasněji řeklo, co by se mohlo stát, pokud by Západ dále eskaloval.
Přestože Rusko práh pro odpálení jaderných raket snížilo, formálně zůstává výše než u západních velmocí. Američané si formální omezení příliš nekladou. Na jednu stranu zdůrazňují, že jaderné zbraně použít nechtějí a mají je jako zálohu pro extrémní situace, na druhé straně za extrémní situaci odůvodňující jadernou odvetu považují i kybernetický útok na USA, či útok na jednoho z mnoha amerických vazalů. Ale Američané mají takovou konvenční převahu ve všech oblastech, že spíše, než kdokoliv jiný mohou případné hrozby odvracet bez použití jaderných zbraní. Proto je pravděpodobné, že skutečný práh pro jaderný úder mají ve Washingtonu poměrně vysoko. Francie je v jiné pozici. Otevřeně říká, že jaderné rakety má k tomu, aby odstrašila útok na francouzské životní zájmy ze strany jakéhokoliv státu a v jakékoliv podobě. Podobně to mají Britové. Například před dvaceti lety vyhlašovali, že útok chemickými zbraněmi na jejich okupační vojsko v Iráku by byl důvodem pro jaderný úder na Bagdád. Z jaderné pětky se vymyká pouze Čína. Od chvíle, kdy jaderné zbraně před šedesáti lety získala, se zavazuje, že je nikdy nepoužije jako první, nýbrž pouze v odvetě na jaderný útok.
K závazku neudeřit jádrem jako první se v osmdesátých letech přihlásil ústy Leonida Brežněva i Sovětský svaz. Země NATO ho nikdy nepřijaly. V osmdesátých letech věřily, že možností taktického jaderného úderu odstrašují sovětskou převahu v konvenčních zbraních v Evropě. Když v devadesátých letech po zhroucení impéria Rusko tuto převahu ztratilo, západní jaderné velmoci nepovažovaly za nutné se, jakkoliv omezovat a v roce 1999 odmítly německý návrh, aby se NATO přihlásilo k principu neudeřit jako první; Američané argumentovali znepokojením svých menších vazalů, včetně střední Evropy, oceňujících americký jaderný deštník. Mezitím tento princip opustilo i Rusko, které po předchozím zhroucení všech sovětských struktur vidělo v jaderných zbraních jedinou přetrvávající záruku svrchovanosti. Nicméně přihlásilo se k různým omezujícím podmínkám jejich nasazení. Některé z nich před několika týdny padly.
Představitelé jaderné pětky budou mít v New Yorku o čem jednat. Konflikt mezi jadernými velmocemi se zničujícím důsledky pro lidstvo nehrozí jen na Ukrajině. Mimořádně nebezpečné jsou přinejmenším tři další krize: mezi Iránem a Izraelem, mezi Čínou a Tchaj-wanem a mezi severní a jižní Koreou. Pětka se obvykle schází v utajení na expertní úrovni, následné mediální výstupy jen výjimečně obsahují něco jiného než pár diplomatických frází. Pozornost, s níž jsou schůzky sledovány, odpovídá míře mezinárodního napětí. Značnou mezinárodní odezvu sklidilo společné prohlášení nejvyšších představitelů pětky v lednu 2022, kde se mimo jiné říká, že „jaderná válka by neměla vítěze a nesmí k ní dojít“. V roce 2010 by takové prohlášení svojí banalitou nikoho nezaujalo, dnes by bylo natolik průlomové, že by se ho nejspíše ani nepodařilo dát dohromady. Ale to, že se pětka vůbec schází, dává aspoň trochu naděje. Konec jaderné diplomacie by znamenal začátek jaderné války.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!