Jednání o klimatu COP29 v Baku skončila, Organizace spojených národů však vyvíjí další iniciativu, tentokrát v oblasti plastů.
Ve světových oceánech se houpe až 199 milionů tun plastu, což je hmotnost, která odpovídá přibližně milionu velryb. Až 10 milionů metrických tun plastu se každý rok dostane do moře. Znečištění plasty již podle vědců narušuje celý ekosystém a vyvolává neočekávané změny v dynamice klimatu, okyselování oceánů, biodiverzitě a využívání sladké vody a půdy. Podle Programu OSN pro životní prostředí bylo recyklováno odhadem pouze 9 procent plastů, které byly kdy vyrobeny, a 12 procent bylo spáleno. Zbytek se buď stále používá, nebo znečišťuje životní prostředí na skládkách. Vědci z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře v jedné z mnoha nedávných studií požadujících dohodu o omezení výroby tvrdí, že špatně spravovaný plastový odpad se do roku 2050 zdvojnásobí, pokud nebudou na výrobu plastů stanoveny limity.
Místem konání summitu o plastech z konce listopadu byl Pusan v Jižní Koreji a jeho cílem pak přijetí globální smlouvy o ukončení plastového znečištění. Účastníci z více než 40 zemí, včetně EU, Norska, Peru a Mikronésie zde projednávali „globální cíl“ pro „udržitelnou výrobu primárních plastových polymerů“ a jeho sepsání ústící v nový závazek. Podle odhadů OSN bude do roku 2040 zapotřebí neuvěřitelných 1,64 bilionu dolarů na „vítězství nad plastovým znečištěním“. Za produkci plastů by mohly být uvalovány poplatky a měla by se postupně plánovaně redukovat. Komu by případná dohoda mohla vadit? Téměř veškerý plast, který se dnes vyrábí, je vyroben z fosilních paliv a země bohaté na ropu se proto budou logicky bránit snahám o snížení plastové produkce. Tyto země také trvají na rozhodnutí o přijetí úmluvy o plastech pouze formou konsenzu a očekává se, že budou mít i podporu nově zvoleného amerického prezidenta. Velkou neznámou je zatím stanovisko Číny a Indie, které jsou světovými výrobci a spotřebiteli plastů číslo jedna, a proto je jejích účast při jednání o smlouvě klíčová. Ať už se světové země doberou k jakékoliv dohodě, jedno je jisté: debata se podobně jako na mnohých dalších ekologických summitech bude zadrhávat na tom, kdo by měl platit a kolik.