26. listopadu 2024 vydalo nakladatelství Kiepenheuer & Witsch netrpělivě očekávané paměti Angely Merkelové. „Svoboda. Vzpomínky 1954–2021“ vyšly také ve více než 30 zemích světa.
Bývalá kancléřka psala své paměti více než dva roky, a to bez podpory historika či novináře, pouze s dlouholetou vedoucí své kanceláře Beate Baumannovou. Bylo jasné, že si Merkelová chce zachovat kontrolu. V literárních kruzích se proslýchá, že od nakladatelství Kiwi dostala zálohu ve výši několika milionů eur, uvedl web ZDF.
Většinu z toho, co je v knize, už někde vyprávěla. A tak je Ralph Bollmann, který napsal poslední velkou biografii o Merkelové, „trochu zklamán, že se vlastně nedozvídáme téměř nic nového ve faktografické rovině“.
Merkelová v předmluvě také slibuje sebereflexi: „Pojmenuji to, co je dnes považováno za špatné, a budu hájit to, co je považováno za správné.“ Tento slib však v knize téměř nikde neplní.
Přinejmenším ne v těch hlavních oblastech politiky, kde byla v poslední době opakovaně obviňována, že pro Německo určila špatný kurz. „Wir schaffen das“, větu, která charakterizovala její kancléřství jako žádné jiné, hájí bez výhrad.
Že se Německo během 16 let vlády Merkelové stalo závislejší na ruském plynu? Podle Merkelové bylo jejím úkolem zajistit levnou energii, ale pro skutečnou energetickou transformaci chyběla politická většina.
Od plynu je jen krůček k ožehavému tématu a tím je ruský prezident. Italský deník Corriere della Sera se v exkluzivním rozhovoru Merkelové zeptal kromě jiného na to, jaký je Vladimir Putin, protože „žádný západní vůdce“ ho nezná lépe než ona. Byla kritizována za to, že nechtěla vidět jeho agresivní úmysly.
„Záměry prezidenta Putina jsem znala velmi dobře. Vždy je vyjadřoval veřejně i v důvěrných rozhovorech. Věděla jsem, že nemáme co do činění s přítelem Evropy. Otázkou bylo pouze to, jak reagovat. Moje reakce nespočívala v tom, že bych s Putinem již neměla mít žádné vztahy, ale spíše v tom, že jsem se snažila zabránit invazi na Ukrajinu prostřednictvím rozhovorů, někdy velmi polemických, při nichž jsem nešetřila slovy. Nějakou dobu to fungovalo. Se začátkem ruské války proti Ukrajině se situace zásadně změnila,“ sdělila k tomu Merkelová.
A dále konstatovala: „Největší radost mého života – konec studené války, pád Berlínské zdi, sjednocení Německa a jednota Evropy – pro něj byla spojena s největším neštěstím 20. století, koncem Sovětského svazu. Naše názory se tedy diametrálně lišily. Putin se snažil udělat z Ruska opět velmoc. Nebyl však schopen toho dosáhnout ekonomicky, prostřednictvím prosperity pro všechny. Místo toho se o to pokoušel metodami, které se naučil v tajné službě KGB, prostřednictvím vojenské síly a ruského nacionalismu. Tolik nadějí, které jsme měli v roce 1990, že se Rusko postupně vydá na cestu demokratizace, se nenaplnilo“.
Pozn. red.: V souvislosti s vydáním své knihy poskytla Merkelová nedávno několik interview, např. zde, zde nebo zde.
Psali jsme:
- Merkelová o dialogu s Ruskem: „Dokud mluvíte, nestřílíte jeden na druhého“
- Merkelová, Macron a Putin jednali o Donbase. Bez Zelenského
- Fenomén Merkelová pět let poté
- Merkelová na scestí: měla by odstoupit
- „Wir schaffen das“ aneb Co přinesla éra Merkelové
- Za Donbas a Krym může prý Merkelová, zní z Ukrajiny
- Merkelová na návštěvě Ukrajiny, kde panuje nejednoznačná nálada
- Setkání Putin-Merkelová se neslo v duchu spolupráce
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.