Politolog Petr Drulák komentuje politicky napjatou situaci ve Francii, kde otázka důchodové reformy vyvolala málem parlamentní pranici.
Kdyby minulý čtvrtek večer nezasáhli parlamentní zřízenci, zažil by francouzský parlament při debatě o zrušení důchodové reformy pořádnou pranici. Nakonec zůstalo jen u strkanice dvou poslanců. Ani strkání však není ve francouzské politice to běžné. Pokud zde dojde na výrazy, jimiž se jinde v Evropě politici běžně častují, komentátoři mluví o neslýchaném verbálním násilí. Ale ve francouzské politice houstne atmosféra.
Francouzská politika se nevzpamatovala z výsledků letních předčasných voleb. Macronův tábor je sice prohrál, ale na vládní většinu nedosáhne nikdo. Pokud má Barnierova menšinová vláda přežít, potřebuje Marine Le Penovou. Pokud chce opoziční levicová koalice Nové lidové fronty, která se prohlašuje za vítěze voleb, cokoliv změnit, potřebuje Marine Le Penovou. Tutéž Le Penovou, kterou se justice chystá poslat do vězení.
Čtvrteční bouři v parlamentu předcházela debata o osekání důchodové reformy. Loni ji navzdory parlamentní většině prosadila Macronova vláda, mimo jiné prodlužuje věk odchodu do důchodu o dva roky na 64 let. Když se ji v říjnu lepenisté pokusili v parlamentu sestřelit, neuspěli. Ztroskotali na levicovém sektářství, neboť jejich návrh, který se dokonale kryl i s levicovými výhradami, levice odmítla s tím, že pro fašistické návrhy nehlasuje. Když se v listopadu o totéž pokusila levice, lepenisté se k návrhu postavili věcně a ve výboru ho podpořili. Hrozícímu přijetí nakonec zabránili vládní poslanci obstrukcemi, během nichž se s opozicí málem porvali.
Atmosféra zůstane na nějakou dobu rozjitřená. Vládu v nejbližších dnech čeká hlasování o rozpočtu, pro nějž zatím nenašla většinu. Rozpočet sice může přijmout i bez parlamentu, ale pak ji čeká hlasování o důvěře, kterou očividně nemá u většiny poslanců ani většiny Francouzů. Premiér Barnier se uchází o toleranci lepenistů, ale nemá jim moc co nabídnout. Z důchodové reformy neslevil a chladně se staví i k rozpočtovým požadavkům opozice. Vláda sice ustoupila od návrhu zvýšit zdanění elektrické energie, ale není zřejmé, zda chce učinit přítrž zdravotní turistice, v jejímž důsledku se ve Francii zdarma léčí desítky tisíc mimoevropských migrantů, zatímco dostupnost lékařské péče mimo městské oblasti neustále klesá.
Ale i kdyby vláda přistoupila na tento opoziční požadavek, není zřejmé, proč by ji Le Penová měla podržet. Jediný pádný argument je ten, že zemi hrozí chaos. Skutečně nikdo přesně neví, co by po vyslovení nedůvěry nastalo. Ale to je spíše argument proti Macronovi, který předčasnými volbami stávající situaci vyvolal a který by ji mohl vyřešit vlastní demisí. Volání po předčasných prezidentských volbách se dnes ozývá už i z tábora Macronových spojenců. Plné zuby ho mají i výrazní představitelé jeho vlastní strany, jako například bývalý premiér Attal, kteří mu neodpustili, že kvůli předčasným volbám přišli o pozice i vliv.
Kdo do prezidentských voleb, ať už předčasných příští rok nebo řádných v roce 2027, nakonec nastoupí, není jasné ani u Macronových pohrobků v politickém středu, ani na pravici, kde dosud nikdo nezpochybňoval kandidaturu Marine Le Penové. Ale prokuratura dnes pro ni žádá pět let vězení, pět let zákazu politické činnosti a pokutu 300 tisíc eur. Chce ji potrestat za údajné porušování pravidel pro zaměstnávání asistentů europoslanců. V letech 2004 až 2016 měli být využíváni na úkoly, které s Evropským parlamentem nesouvisí, v rozporu s unijními pravidly měli pracovat pro stranu, a ne pro europoslance.
Fiktivní zaměstnávání, ať už v evropských nebo národních institucích, je ve francouzské politice poměrně rozšířený delikt. Alain Juppé, který je dnes členem ústavního soudu, byl sám před lety odsouzen k zákazu kandidovat, neboť organizoval fiktivní místa na pařížské radnici pro příznivce Jacquese Chiraca. François Beyrou, raná opora Macronova politického vzestupu, musel odejít z Macronovy první vlády pro podezření ze stejného deliktu, kterému dnes čelí Le Penová. Nicméně pokud soud koncem března, rozhodne o vině Le Penové, změní základní parametry politické soutěže.
Macron končí jako neúspěšný prezident a Le Penová se stále více Francouzům jeví jako věrohodná alternativa. Má reálnou šanci na Elysejský palác. Případné odsouzení bude nutně vnímáno jako politické. Nikoliv bezdůvodně. Když justice před lety otevřela Macronovi cestu k prezidentství likvidací Françoise Fillona, šlo také o reálně spáchaný delikt, byl však vyšetřován nestandardním způsobem v neprospěch obviněného. Podobné pochybnosti se objevují i nyní. Některé souvisejí i se zaujatostí prokurátorky, která o jednom z obviněních řekla, že i když důkazy chybí, hodně by jí bolelo, pokud by ho nevznesla.
Vyřazení Le Penové by uprostřed přetrvávajícího politického chaosu mohlo zasadit ránu z milosti stávajícímu modelu francouzské demokracie. Pokud systém takto zlikviduje političku, která dělala vše proto, aby svoji stranu se systémem sladila a už v minulé volbě získala téměř polovinu voličů, znamená to, že systém je schopen libovolně vyloučit z rozhodování většinu voličů. V plném světle by se ukázala nahota technokratické oligarchie, která se maskuje frázemi o demokracii. To by nemuselo zůstat bez politické odezvy. Vzhledem k tomu, že Francie od velké revoluce přinejmenším dvakrát za století provádí zásadnější rekonstrukci politického režimu, mohlo by jít o první takovou příležitost v 21. století.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!