Milan Daniel se ve své dnešní poznámce zabývá možností spojení autentické levicové a pravicové opozice ve věci suverénní mírové politiky.
Evropou obchází strašidlo války. S výjimkou jednoho či dvou náčelníků ji vzývají jako „řešení“ současné situace všichni ostatní, těmi hlavními z Londýna, Paříže a Berlína počínaje. Kroky amerického prezidenta směřujícími k míru, jsou smrtelně vyděšeni, protože stav, kdy by se v Evropě (a proti Rusovi zejména) nestřílelo, by znamenal, že by přišli o jedinou šancí na politický i materiální zisk.
Rýsuje se společenství těch, kteří jsou ve sdílené nenávisti ochotni ohlodat své poddané až na kost jen aby získali maso pro svoje choutky. Popírají deklarované hodnoty svobody a demokracie a staví na hlavu závazek daný prvním článkem zakládající smlouvy Severoatlantické aliance požadující řešit všechny spory mírovou cestou. Jejich zvráceným heslem je „mír skrze sílu“, přeloženo „ano konfrontaci, ne dialogu“.
Účelem spojení těchto štváčů je udržet si moc a to i za cenu toho, že strhnou tuto zemi do ekonomické propasti.
Příznačné je, že za tři roky trvání války na Ukrajině a ani v posledních týdnech, kdy se změnila politika USA, neudělali evropští náčelníci pro mír vůbec, ale vůbec nic.
Občan jednoho státu Unie může ovlivnit dění v Evropě jen jako kapka v moři; málo a nepřímo. Příklad Maďarska a Slovenska s jejich směřováním k relativně samostatné zahraniční politice ale ukazuje, že má šanci být ve své zemi do jisté míry suverénem, pokud dosáhne toho, aby ji vedli politici hodní jeho důvěry.
Je třeba se nebát. Na misce vah váží každý hlas.
Pár měsíců před volbami v naší zemi se vedle amorfního dominantního hnutí, které u Ústavního soudu ani nenapadlo účelově prosazenou korespondenční volbu, vyrýsovala na politické scéně dvě skutečně opoziční uskupení – levicové Stačilo! a pravicová sestava kolem SPD. Mají ledacos společného, ale jsou mezi nimi i pochopitelné programové rozdíly. Nalevo i napravo však vědí, že obratu na cestě do propasti nelze dosáhnout živením válečného ohně, ale naopak mírovou spoluprací a jednáním.
Bez míru nebude nic. Jakkoliv jsou Stačilo! a SPD politickými konkurenty, bylo by na místě, aby v této věci vyjádřili společný zájem a voličům, kteří hledají důvěryhodnou alternativu své volby, ji SPOLEČNĚ nabídli.
Aby prostě řekli: nalevo i napravo chceme mír a z toho neuhneme. To je to, co chce slyšet většina lidí v této zemi.