Státy musejí přizpůsobit své obchodní politiky novým bezpečnostním potřebám a přijmout strategická partnerství a dohody šité na míru.
Světový obchod se mění, ale ne tak, jak očekávali zastánci volného obchodu, napsal profesor práva a ekonomiky na HEC Business School v Paříži Armin Steinbach. Myšlenka, že obchod může podpořit mír a stabilitu, byla podle autora zpochybněna ruskou invazí na Ukrajinu. Místo truchlení nad ztraceným multilateralismem bychom měli uznat potřebu ekonomické bezpečnosti a odolnosti.
Světová obchodní organizace (WTO) již není ústředním prvkem světového obchodu. Multilaterální jednání uvízla na mrtvém bodě, systém sporů WTO je neaktivní a Spojené státy upřednostňují strategickou moc před právními pravidly obchodu.
Léta mezinárodních jednání o dotacích do zemědělství a rybolovu byla nejdůležitější snahou o sladění rozdílných národních zájmů. Uruguayské kolo jednání v 90. letech 20. století úspěšně sjednotilo 123 zemí s cílem liberalizovat obchod a prostřednictvím širokého programu vytvořit scénáře výhodné pro obě strany. Současná zúžená agenda brání dosažení kompromisů. Dohody o volném obchodu se uzavírají méně často, přičemž od roku 2020 se uzavírá v průměru méně než polovina nových dohod ve srovnání s předchozím desetiletím. Protekcionistických opatření naopak přibývá, v roce 2023 jich bylo pětkrát více než v roce 2015.
Liberalizace obchodu již není prioritou, obchodní politika se mění díky obavám o bezpečnost. OSN se sice snaží předcházet konfliktům, pokud však mezinárodní právo selhává, hospodářská politika se dostává do problémů.
EU se zaměřuje na využívání obchodních politik, zejména s Čínou, na základě analýzy strategických produktů. Cíle Evropské komise týkající se soběstačnosti v oblasti ekologických technologií však mohou vyznít naprázdno, pokud se EU zaměří jen na domácí zboží. Snížení závislosti na dovozu často vyžaduje diverzifikaci dodavatelů, nikoli pouze místní výrobu.
Obchod založený na bezpečnosti by měl přejít od křehkého multilateralismu k regionálním aliancím, které sladí hospodářské a bezpečnostní zájmy, míní autor. Jedním z příkladů je posílení vazeb se státy Mercosuru. Zvýšení obchodu s vybranými zeměmi může být protiváhou amerických cel a zabránit celním válkám. Diskutuje se také o koncepci „klimatického klubu“, v němž by země spolupracovaly na snižování emisí a zároveň vzájemně zajišťovaly hospodářskou ochranu.
Problémem je rozlišit „legitimní“ a „nelegitimní“ bezpečnostní nároky. Nelegitimní nároky se týkají zemí, které zneužívají národní bezpečnost k ospravedlnění obchodních politik. Panely WTO sice odmítly „samoúčelná“ tvrzení, zvýšily tím ale odmítavý postoj USA vůči WTO.
Někteří lidé se obávají, že odklon od multilateralismu může poškodit chudší země, protože se stanou závislejšími na mocných státech. Regionální obchodní dohody, jako je Africká kontinentální zóna volného obchodu (AfCFTA), však mohou posílit menší státy, protože jim dávají větší vyjednávací sílu. AfCFTA se rozšířila z 22 na 48 zemí, což posílilo roli Afriky v globálním obchodu.
Přesun pozornosti neznamená, že by se měla zcela zanedbat role WTO. Pozornost se také může soustředit na menší dohody mezi ochotnými zeměmi. Tyto „plurilaterální“ dohody se osvědčily např. v oblasti elektronického obchodu. Ačkoli se globální volný obchod může změnit, státy musejí přizpůsobit své obchodní politiky novým bezpečnostním potřebám a přijmout strategická partnerství a dohody šité na míru, aby si zajistily hospodářskou stabilitu a národní bezpečnost.
Celý text je zde (anglicky).
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.