Michal Ševčík se zamyslel nad problémem kognitivního extraktivismu, který představuje současný rys digitálního kapitalismu.
Ve věku digitálních platforem, algoritmického řízení a všudypřítomné těžby dat (z anglického data mining – dobývání, vytěžování dat) dochází k zásadní přestavbě strukturální topologie kapitalismu. Přesto se většina levicového diskurzu pohybuje v analytickém a strategickém rámci dvacátého století. Hovoří se o státu a trhu, o nezaměstnanosti, sociálním státu a důchodech, ale klíčové otázky moci v digitálním prostoru zůstávají mimo dosah hlavního zájmu. Digitální infrastruktura je přitom dnes nejen nástrojem reprodukce moci, ale i hlavním polem hegemonického boje (Zuboff, 2019). Levice, která toto nevidí, riskuje svoji blízkou budoucnost.
Tento text navrhuje uchopení digitalizace z perspektivy teorie hegemonie Chantal Mouffe a skrze pojem kognitivního extraktivismu jako systému sběru, akumulace a analýzy dat a dalších aktiv (v níž kapitál čerpá hodnotu nikoli z fyzické práce, ale z kolektivního vědění, pozornosti, dat a jazykových projevů jednotlivců, skupin, komunit atd.). Ukazuje, že digitální sféra není apolitickým nástrojem, ale politickým polem, kde se střetávají antagonistické byznysové a společenské projekty. Právě zde by se měl artikulovat nový levicový hegemonický projekt, pokud má levice přežít nejen jako důležitá síla minulosti, která dala člověku důstojnost v podmínkách průmyslové revoluce, ale jako politický aktér budoucnosti.
Chantal Mouffe ve své teorii hegemonie trvá na tom, že každá politická formace je konstitutivně založena na vyloučení: hegemonický řád vždy univerzalizuje určité partikularity, přičemž jiné činí nemyslitelnými (Mouffe, 2000). Politika není management ani správa společných věcí, ale trvalý boj o to, co bude považováno za legitimní, přirozené a rozumné. V tomto boji nejde pouze o moc ve smyslu donucení, ale o moc definovat samotné hranice možného (Mouffe, 2013). Mouffe proto odmítá konsensuální model liberální demokracie jako falešný a depolitizující. Místo něj navrhuje model „agonistické demokracie“: formu politického uspořádání, kde se antagonistické vztahy proměňují v otevřený, ale institucionálně zprostředkovaný konflikt mezi alternativními projekty.
Jak vypadá hegemonie v digitálním věku? Nevládne se již jen nad lidskou prací a půdou, ale nad daty, jazykem a algoritmy. Politický boj se přelévá do digitální infrastruktury: kdo navrhuje architekturu platforem, rozhoduje, co je vidět a slyšet (Srnicek, 2017). Kdo vymýšlí jazykové modely, spoluurčuje smysl slov. A kdo shromažďuje (doslova těží) data, vládne jako nový feudál. Tento přístup můžeme nazvat kognitivním extraktivismem. Jeho logika spočívá v přivlastňování kolektivního vědění, jazykové produkce a pozornosti lidí bez adekvátní náhrady (Terranova, 2000; Wark, 2019). Platformy jako Google, Meta nebo OpenAI přeměňují spontánní, veřejně sdílenou společenskou produkci v byznysové algoritmické modely, které generují obrovský zisk (Zuboff, 2019).
Kognitivní extraktivismus tak není pouze ekonomickým problémem, nýbrž hluboce politickým. Vyvlastňuje nejen práci, ale i samotný obsah, ideje, myšlenky a významy. Určuje, kdo má přístup k tzv. viditelnosti, kdo je relevantní (sledovatelný), kdo může definovat jazyk a kdo je odsouzen k tichu (Wark, 2019). Je to hegemonie nejen ve smyslu moci nad výrobou, ale i nad reprezentací. A právě zde se musí odehrát politická bitva o levici.
Současná česká levice — ať už v podobě politických stran, odborových struktur nebo radikálních skupin — na tyto otázky příliš nereaguje. Digitalizace je považována buď za technicistní problém, anebo za okrajový jev. Určitá duševní činnost je neviditelná, datové vykořisťování je neartikulované, algoritmická správa depolitizovaná. Tento postoj odhaluje hlubokou krizi levicové imaginace, která nedokáže identifikovat nové formy vykořisťování, nové subjekty emancipace ani novou topologii konfliktu. Levice, která se nedokáže vztáhnout k digitální infrastruktuře jako k politickému poli, se dobrovolně vzdává hegemonického prostoru budoucnosti (Srnicek, 2017).
Přitom právě zde by mohla vyrůst nová levicová hegemonie. Potenciálním subjektem není tradiční dělnická třída, ale široké spektrum digitálně vykořisťovaných: od prekarizovaných clickworkerů, přes digitální tvůrce, až po uživatele, jejichž jazyk, pozornost a chování jsou trvale těženy (Terranova, 2000). Tito lidé nejsou pouhými konzumenty, ale producenty hodnoty — a jako takoví mají právo na uznání a ochranu (na celkovou konceptualizaci problému). Nový levicový projekt by tedy neměl pouze reagovat na digitalizaci, ale měl by ji spoluvytvářet: artikulovat demokratickou vizi infrastruktury, datové a digitální suverenity a rovnosti vlastnických forem (Zuboff, 2019).
Mouffeovská hegemonie v tomto kontextu neznamená ovládnutí technologií, ale jejich politickou redefinici. Agonismus se musí přenést i do digitální sféry: tam, kde se dnes hegemonie tváří jako technická nutnost, je třeba odhalit její ideologickou povahu a nabídnout alternativní model (Mouffe, 2013). Demokracie není jen otázkou voleb a redistribuce, ale i přístupu k datům a algoritmům. Digitální prostředky musejí být pojmenovány a institucionalizovány jako prostor politického zápasu — nikoli jako prostor post-politického řízení a nebezpečné feudální technokracie (digitální oligarchie).
Závěrem lze říct, že otázka digitalizace je dnes pro levici zásadní nejen technologicky, ale ontologicky. Týká se samotného chápání politické moci, hodnoty a jazyka. Kognitivní extraktivismus není okrajovou deformací trhu, ale centrálním mechanismem pozdního kapitalismu (Wark, 2019) a právě proto je třeba ho učinit klíčovým tématem emancipace. Jinak levice zůstane uzavřena ve světě, který už neexistuje.
Reference
Mouffe, C. (2000). The democratic paradox. Verso.
Mouffe, C. (2013). Agonistics: Thinking the world politically. Verso.
Srnicek, N. (2017). Platform capitalism. Polity Press.
Terranova, T. (2000). Free labor: Producing culture for the digital economy. Social Text, 18(2), 33–58. https://doi.org/10.1215/01642472-18-2_63-33
Wark, M. (2019). Capital is dead: Is this something worse? Verso.
Zuboff, S. (2019). The age of surveillance capitalism: The fight for a human future at the new frontier of power. PublicAffairs. (česky vyšlo v roce 2022)