Politolog Petr Drulák píše o politických okolnostech a dopadech zvolení národního konzervativce do čela Polska. Jakou politiku bude nový polský prezident prosazovat a co to znamená pro střední Evropu?
Kandidát národně-konzervativní strany PiS Karol Nawrocki dokázal v druhém kole prezidentských voleb o vlásek porazit liberálního primátora Varšavy Rafała Trzaskowského. Pokud liberální premiér Donald Tusk skutečně čekal, že jeho kandidát si ve finále podrží mírnou převahu z prvního kola, je dnes zklamán. S Nawrockim bude nejspíše vycházet ještě hůře než s odcházejícím prezidentem Andrzejem Dudou. Poděkovat za to může Slawomiru Mentzenovi. Do finále se sice nedostal, ale svými 15% z prvního kola ho pomohl rozhodnout. Za krály a prezidenty se často skrývají jejich tvůrci; v politické analýze si vysloužili označení kingmaker. A Nawrockého kingmakerem je právě Mentzen či spíše jeho voliči.
Mentzen není spojen ani s Tuskovými liberály, ani s Kaczyńského konzervativci, ani se skomírající levicí. Vychází z barvitého politického uskupení Konfederace, kde lze nalézt řadu stran, protichůdných pozic a těžko uchopitelných postav, které však spojuje důraz na polské národní zájmy, hodnotový konzervativismus, individuální svobodu a tvrdý neoliberalismus.
Že si představitelé Konfederace nemají, co říci s Tuskem, je jasné, ale rovněž ostře kritizují Kaczyńského. Na jednu stranu se s ním shodnou na kritice Bruselu, migrace či progresivismu; pokud vládě PiSu v tomto ohledu něco vyčítali, tak jen to, že nebyla dostatečně důsledná. Na druhou stranu rozhodně odmítali covidová opatření Kaczyńského vlády, vadí jim sociální stát a také odmítají protiruské sankce a extrémní polskou angažovanost na Ukrajině. Nemají sympatie k Rusku, ale nehodlají podřizovat polské zájmy ukrajinským.
Politická uskupení tvořící Konfederaci mají různé politické orientace, někteří jako Mentzenova Nová naděje sedí v Evropském parlamentu ve frakci s AfD, českou SPD a slovenskou Republikou, jiní jako Národní hnutí jsou u Le Penové, Orbána a Babiše a další patří k nezařazeným. Navíc jsou mezi sebou neustále rozhádáni. Do prezidentského klání nastoupili hned dva její představitelé. Vedle Mentzena kandidoval s podporou jednoho ze zakladatelů Konfederace Korwina Mikkeho také Grzegorz Braun. Proslul nejen extrémistickými postoji ale i provokováním různých incidentů; z Konfederace byl vyloučen a ve volbách skončil se 6% na čtvrtém místě.
Mentzenova Nová naděje sice v Evropském parlamentu sedí s AfD ale vedle takového Brauna se její šéf jeví jako téměř nudný centrista. Přesto je politicky výrazný. Úspěšný libertariánský podnikatel s mladistvým vzhledem, diagnózou Aspergerova syndromu a katolickou rodinou vypadá trochu jako polská verze Elona Muska. Podstatnější jsou však jeho politické postoje. Před druhým kolem prezidentských voleb je formuloval do toruňského prohlášení, které předložil oběma finalistům. Osm tezí prohlášení má podobu prezidentských závazků, které shrnují Mentzenův politický program: žádné další daně, zachování plateb v hotovosti, žádné omezování svobody projevu, žádní polští vojáci na Ukrajině, ne ukrajinskému vstupu do NATO, žádné omezování přístupu ke zbraním, žádné další kompetence Bruselu, žádné oslabování polského postavení v Bruselu (pro právo veta, proti euru).
Primátor Trzaskowski byl připraven podpořit půlku, ale chtěl pokračovat v neomezené podpoře Ukrajiny, bojovat proti nenávistnému projevu a odmítal volnou dostupnost zbraní. Naopak Nawrocki všech osm tezí demonstrativně podepsal. Popřel tím sice leccos z priorit PiSu, za nějž kandidoval, ale přesvědčil Mentzenovi, i Braunovi, voliče, aby ho v druhém kolem přišli podpořit, čímž mu zajistili nejtěsnější vítězství v historii polských prezidentských voleb.
Jako většina prezidentů i Nawrocki chce sjednocovat. V určitém smyslu může, ovšem bez liberálních probruselských Poláků, kterým nemá co nabídnout. Coby nestraník však může sjednotit polské konzervativce včetně těch, kteří jako voliči Mentzena a Brauna odmítají Jarosława Kaczyńského. Má k tomu lepší východisko než odcházející prezident Duda, který býval poslancem PiSu.
Pro premiéra Tuska je špatnou zprávou, že část konzervativní vlny, která Nawrockého vynesla k prezidentství, stojí napravo od PiSu a je ještě radikálnější. Vláda s Nawrockim bude ještě obtížnější než s Dudou. Evropští partneři Polska by si měli všimnout, že v této konzervativní vlně sílí postoje k Ukrajině a Rusku, které jsou jiné, než je v Polsku zvykem.
Tusk s Kaczyńským si sice jdou po krku téměř ve všem, ale když přijde na bezpodmínečnou a neomezenou podporu Ukrajině, působí jak dvojníci. Naopak Mentzen a další představitelé Konfederace se hlásí k trumpovskému přístupu, nemají problém se s Ruskem dohodnout. Příchod Nawrockého pak může zahájit obrat k realističtější politice Polska vůči Ukrajině i k zapuzeným středoevropským partnerům.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!