Francouzská politická scéna se po pádu vlády Françoise Bayroua ocitla v nové fázi nejistoty. Prezident Emmanuel Macron musí v příštích dnech jmenovat nového premiéra.
Nejnovější vývoj otevírá debatu o dalším směřování vlády i o rovnováze sil mezi prezidentským táborem, opozicí a institucemi páté republiky. François Bayrou do čela kabinetu nastoupil teprve před rokem, nově však nezískal podporu francouzských poslanců, kdy pouze 194 zákonodárců hlasovalo pro jeho vládu, zatímco 364 se vyslovilo proti. Takto výrazný nepoměr znamenal okamžitý konec jeho mandátu. Bayrou poté oficiálně předal svou demisi Emmanuelu Macronovi.
Podle oznámení Elysejského paláce prezident jmenuje jeho nástupce „v nejbližších dnech“. Do té doby zůstává vláda v demisi a spravuje pouze běžnou agendu. Macron se ocitl v komplikované situaci. Jmenování nového premiéra se stává testem jeho schopnosti hledat kompromis mezi tábory, které mu dosud nedaly jasnou většinu. Pokud sáhne po „macronistovi“, riskuje prohloubení napětí a další obstrukce v parlamentu. Pokud naopak zvolí výrazně otevřenější profil, může to znamenat částečné oslabení jeho vlastní kontroly nad vládou.
Nadcházející dny tak budou klíčové. Elysejský palác se bude snažit nalézt osobnost, která nejen získá podporu poslanců, ale také vyšle signál stability směrem k veřejnosti a mezinárodním partnerům. Kdo by nyní mohl nastoupit do premiérského křesla? Do popředí mediálních spekulací se dostala především předsedkyně Národního shromáždění Yaël Braun-Pivet. Sama sice tvrdí, že se nepovažuje za kandidátku, zároveň ale deklarovala svou „disponibilitu“ převzít funkci v čele vlády. Tím jasně naznačila, že by mohla být kompromisním řešením pro Elysejský palác. Z Macronova tábora se dále nejčastěji skloňuje ministr obrany Sébastien Lecornu nebo ministryně práce Catherine Vautrin s centristicko-konzervativním profilem, ministr financí Éric Lombard ochotný ke kompromisu s levicí či ambiciózní ministr spravedlnosti Gérald Darmanin. Z pravicového tábora pak vystoupil Jordan Bardella (RN), který znovu zopakoval svou výzvu k rozpuštění parlamentu nebo přímo k rezignaci Emmanuela Macrona. Zároveň však jeho hnutí odmítlo podpořit návrh na sesazení prezidenta, se kterým přišla radikální levice (LFI). Podle Bardelly totiž „nemá žádnou šanci na úspěch“. Další kandidát je Raphaël Glucksmann, výrazná osobnost francouzské levice. Ten v médiích varoval, že by jmenování dalšího politika z Macronova okruhu bylo „špatným signálem“. Podle něj by to ukázalo, že prezident nereflektuje výsledky posledních politických otřesů ani rostoucí tlak opozice. Za socialisty se nabízí Olivier Faure, který se netají ambicí vládnout, i když jeho plán na zdanění superbohatých vyvolává odpor, bývalý premiér Bernard Cazeneuve jako most k umírněné levici či Pierre Moscovici, ceněný pro svou rozpočtovou obezřetnost.