Umělá inteligence proniká do stále více oblastí života, uživatelé znakového jazyka však často zůstávají stranou tohoto pokroku. Švýcarští vědci a start-upy se to snaží změnit.
Znakový jazyk není jen vizuálním překladem mluveného slova. Jde o svébytné jazykové systémy, které často nemají psanou podobu a jejichž struktura se výrazně liší od gramatiky běžných jazyků. Jazyková rozmanitost zásadně komplikuje vývoj univerzálních nástrojů pro automatický překlad a interpretaci znakové řeči pomocí AI. Zatímco nástroje pro přepis mluvené řeči do textu jsou dnes již běžně dostupné, pro neslyšící komunitu nejsou plně použitelné – často totiž neovládají psaný jazyk na stejné úrovni jako slyšící. Švýcarská organizace SwissTXT, zaměřená na přístupnost médií, testuje digitální tlumočníky, kteří mají zprostředkovat znakový jazyk v televizním vysílání. V tuto chvíli organizace disponuje 14 lidskými tlumočníky, což nestačí k pokrytí všech programů. Umělé avatary by mohly tuto mezeru částečně zaplnit – alespoň u předvídatelného obsahu, jako jsou předpovědi počasí nebo rutinní relace. Podle odborníků je však cesta k širokému nasazení této technologie ještě dlouhá.
„Digitální tlumočníci mají smysl tam, kde lidský překladatel není k dispozici. Ale jejich kvalita zatím není dostatečná,“ upozorňuje profesorka Sarah Eblingová z Univerzity v Curychu, která se věnuje technologiím a přístupnosti. Zásadní problém představuje přirozenost a výrazovost avatarů. Zatímco lidský tlumočník zvládá jemné nuance, výraz obličeje či intonaci, AI zatím takovou schopnost nemá. Navíc, systém musí zvládnout nejen překlad, ale i okamžitou video-generaci odpovídajících znaků – a to v reálném čase. Dnešní modely jsou zatím pomalé, dělají chyby a působí nepřesvědčivě. Společnost sign.mt, sídlící v Curychu, vyvíjí nástroj pro překlad textu do více než 40 znakových jazyků, včetně švýcarské němčiny. Jde však zatím o ranou fázi vývoje. Používaný systém pracuje na základě statistického překladu – tedy přiřazuje jednotlivým slovům konkrétní pohyby. Výsledkem jsou časté chyby, zejména u vícevýznamových slov nebo idiomů. Vývojáři chtějí časem přejít k pokročilejšímu přístupu založenému na neuronových sítích, který by dokázal pochopit kontext celé věty. Další výzvou je podoba samotných avatarů. Příliš realistické modely mohou uživatele odrazovat, příliš karikaturní zase snižují důvěryhodnost. SwissTXT proto testuje různé vizuální varianty a sbírá zpětnou vazbu od komunity neslyšících.
Zkušenosti ze Švýcarska i ze zahraničí naznačují, že současné technologie ve výše zmiňované oblasti nejsou zcela připraveny na široké nasazení. Studie z Číny například ukazují, že AI-tlumočníci mají omezenou slovní zásobu, jsou pro uživatele těžko srozumitelní a neplní očekávání na přístupnost. To potvrzuje i švýcarská Asociace tlumočníků znakového jazyka (bgdü), podle níž není pravděpodobné, že by AI nahradila lidské odborníky. „Tyto systémy zatím nedokážou zachytit jemné jazykové a neverbální nuance, které jsou klíčové pro skutečnou komunikaci,“ uvádí organizace. AI tak může být vhodným doplňkem – například při rutinním televizním obsahu nebo v případech, kdy lidský tlumočník není dostupný. V citlivějších oblastech, jako jsou soudy nebo zdravotnická zařízení, však odborníci důrazně doporučují zachovat lidský faktor. „V lékařství je tato technologie v současnosti naprosto nevhodná. Potenciál pro nedorozumění je příliš velký,“ varuje Eblingová. Znakový jazyk a umělá inteligence se tedy zatím stále hledají. Přestože technologický pokrok slibuje vyšší dostupnost informací pro neslyšící, současné nástroje nedosahují kvality, která by umožnila jejich plné nasazení v reálném světě. Budoucnost AI ve znakovém jazyce závisí nejen na technologiích, ale i na spolupráci s komunitou, která tyto systémy využívá. Bez jejich důvěry zůstane i ten nejpokročilejší algoritmus jen nepochopeným gestem.