Jan Navrátil píše o tom, jak se vítězství ANO může lehce stát tím Pyrrhovým. Důvodem je, že zničilo svého přirozeného spojence a ještě nad tím jásá.
Volby skončilo a nastala jejich nejzajímavější část – totiž vytvoření vlády.
Vítěz voleb je znám. Ale je to opravdu vítěz? Sám přece vládnout nemůže. Přitom po celou kampaň deklaroval, že chce vládnout sám a třeba i s menšinovou vládou. Vítěz dnes musí hledat partnera – a v tomto případě rovnou dva.
Představa vítěze, že bude vládnout sám tím, že koaličnímu partnerovi předá vedení Parlamentu, je zcela nepochybně velmi naivní. Politici ANO špatně čtou politickou mapu.
Přece nikdo nejde do Sněmovny proto, aby tam glosoval to, co tam vláda přinese a neměl vliv na to, jak se rozdělují státní peníze. Vždyť přece vláda dělá nespočet kroků, rozhodnutí, kdy se na ně nemusí chodit ptát do Parlamentu.
Jediný smysl má proto mít své místo tam, kde se rozhoduje o penězích – ve vládě.
A nyní k samotné vládě. Těžko pochopit, proč lidé z ANO jásají nad tím, že se STAČILO! nedostalo do parlamentu. Zničit si přirozeného koaličního partnera a ještě nad tím jásat? Jak takového politika nazvat přiléhavým názvem. Raději ne…
Podle všeho ANO sebralo STAČILO! asi tak pět poslanců – dejme tomu. Kdyby tyto hlasy zůstaly STAČILO!, pak by překročilo pět procent a mělo by kolem 15 poslanců. Tedy ANO by ztratilo 5 poslanců. Ale – možná přirozený – spojenec by získal 15 hlasů a celkem by tyto dvě formace měly 90 hlasů. A to by byla úplně jiná výchozí pozice. Jak praví lidová moudrost – kdo chce moc, nedostane nic…
Dnes je to tak, že ANO jen musí čekat, s jakými požadavky přijdou Motoristé a SPD. Případný možný kompromis bude vyžadovat odevzdat některá vládní křesla partnerům. Už se rýsuje, že to může být zdravotnictví, možná i MPSV. Nedej bože, aby to byl požadavek na finance nebo průmysl. To by asi ANO neustálo. Ale takový požadavek by byl úplně přirozený.
To je jeden scénář, který povede nevyhnutelně k tomu, že ANO bude muset svojí účast ve vládě „zaplatit“ dost citelnou ztrátou svých představ o jednobarevné vládě. Inu, tak to bývá, kdy si zničím spojence a ještě přitom jásám. Pyrrhovo vítězství možná vypadalo podobně.
I když to nakonec dopadne z hlediska ANO dobře a zůstanou mu významná vládní křesla, jaká bude životnost takové koaliční vlády? Slovy klasika – dávám takové vládě dva roky…
Je tu však ještě jeden scénář. Nazval bych ho slovenský. Jak si mnozí ještě dokáží vzpomenout, někdy kolem roku 2000 se stal vítězem parlamentních voleb na Slovensku Vladimír Mečiar. Dostal pověření sestavit vládu, ale žádná ze stran v Parlamentu nebyla ochotna s ním jít do koalice. Takže nakonec ono pověření potupně vrátil a ustavila se na Slovensku úplně jiná vláda.
Nemůže něco takového nastat i u nás? Naše současná koalice má přece největšího nepřítele v Andreji Babišovi. Co když se spojí všichni „demokraté“ proti němu? Jazýčkem na vahách pak mohou být Motoristé. SPD k tomu ani není potřeba.
Může taková situace nastat? Nebo ji lze vyloučit, protože antagonismy mezi stranami jsou natolik velké, ba ještě větší než obava z vládnutí Andreje Babiše, protože toho „Belzebuba se musíme zbavit“.
Samozřejmě, že podmínkou takového spojení současné vládní koalice je osoba sjednotitele. Fiala jím být nemůže, ten musí odejít, protože svoji úlohu nesplnil. Ale co když se najde někdo jiný. Nebudu spekulovat.
Takový sjednotitel vůbec nemusí ani poslancem ani členem nějaké strany. Prostě někdo z pozadí. Ale takový, kdo dohlédne trochu dál než jenom na dva dny dopředu. Kdo vlastně vyjednal kdysi sjednocení SPOLU? Nikoho takového ANO nemá. Nebo má a zabrání tak sjednocení „demokratů“ proti sobě?
Za první republiky o vnitřní politice rozhodovala Pětka složená ze známých politiků té doby. Možná, že i dnes o tom. Co a jak v budoucí vládě rozhodne jiná Pětka, která zatím není známá, ale určitě už na tom pracuje…