V aktuálním seriálu se historik Jiří Malínský obšírně věnuje dějinným osudům československého druhého odboje.
Zemědělství
Obnova průmyslu a zemědělství bude řízena plánem přičemž se budou poskytovat podpory, které vyloučí existenci „skleníkového průmyslu“. Do úvahy se přitom bude brát součinnost se středoevropskými státy a to tak, že dojde k zásadním strukturálním změnám „protože jen rostoucí průmyslová výroba může uživit nové generace a stupňovat životní úroveň“ (s. 193, podčást 48, zvýraznění PVVZ). Stavět na soběstačnosti zemědělství znamená fakticky brzdit průmysl. „Pro každou zemi platí, že bez dovozu není vývozu, a bez vývozu náš průmysl nemůže žít“ (s. 194, podčást 43, zvýraznění PVVZ). To zeslabuje (zeslabilo by) růst životní úrovně. S tím souvisí i dobudování odborného průmyslového a obchodního školství a rozvoj navazujícího vědního výzkumu.
Je také nutné harmonizovat vztah průmyslu a zemědělství. Tím obě odvětví mohou jen získat. Stejně tak musí být vyladěn vztah mezi oběma částmi republiky. O rozsahu zestátnění rozhodne zákon. Bude se to vztahovat i na bytovou výstavbu. Shodná péče bude věnována i živnostem a řemeslům. Platí to i pro obchod. Rozhodovat musí zájem celku.
Sjednocena – opět plánovitou reorganizací a kontrolou – bude také doprava. Vznikne jednotný dopravní úřad slučující dopravu silniční, železniční, lodní a leteckou. Především bude potřeba dostatečně opravit okresní silnice. Doplnit bude nutné železniční síť, která v základních parametrech (rychlost, vybavení, bezpečnost, hromadná doprava, levné sazby, trasy vnitrostátní i zahraniční) musí dosáhnout západoevropské úrovně. Zhuštěna musí být i síť leteckých linek. Bude nutné vyhovět potřebám rekreace, lázeňského ruchu, turismu domácího i cizineckého; rozhodujícím kritériem je zdravotní zájem pracujících vrstev.
Zemědělská politika se bude orientovat především na domkáře, chalupníky, zemědělské a lesní dělníky i sedláky. Odhlédne od dřívější agrární politiky, která byla orientována právě opačně – na velkosedláky a statkáře. Zemědělská výroba bude včleněna do národního hospodářství a výhledu celospolečenského zvýšení životní úrovně. Pominou vazby na kartely a meziobchod; těžiště všeho konání přejde do družstevnictví. Ceny a mzdy budou regulovány veřejnou kontrolou, která bude bránit předlužení a usilovat o poměrně srovnatelnou výši daňových odvodů. Změní se i struktura rostlinné výroby. Otevírají se tu poválečné velké možnosti jak v přímém konzumu, tak v potravinářském průmyslu. Zamezí se spekulacím s půdou. Bude nutno jednat pružně; zvýšení intenzity zemědělství půjde přes podporu zavádění moderního hospodářství, zlepšení zemědělského školství a nezbytné dobudování výzkumnictví a poradenství. Venkov bude začleněn do inženýrských sítí.
Bude také nutná revize pozemkové reformy z r. 1920; bohatci, kteří z ní vzešli, neobstávají během okupace. Byli mj. hlavní oporou henleinovské zrady. Počet velkostatků bude redukován na nejnutnější míru. S výjimkou trestů za kolaboraci bude jejich vyvlastnění za náhradu. Předpokladem vlastnictví půdy bude soustavná práce na ní. Velké lesní majetky budou beze zbytku vyvlastněny. Bude nutno doplnit legislativu: nový pachtýřský zákon, zákon na ochranu agroproletariátu, zákon o lesním hospodářství, zákon o honitbě ad. Agroproletariát bude zrovnoprávněn s ostatními zemědělci. Ve svém celku to všechno byly body, o nichž se diskutovalo již během prvorepublikového období.
Obchod a právo na práci
Zahraniční (mezinárodní) obchod bude vycházet z mezinárodního základu plánování. Blahobyt jedné země bude tkvět v blahobytu zemí druhých. To předpokládá poválečnou novou mezinárodní hospodářskou spolupráci založenou na účelné územní dělbě výroby. To by měla podchytit středoevropská síť obchodních cest a vztahů zahrnující součinnost středoevropských států. Znamená to také výraznou eliminaci nejen celních překážek, ale i administrativních a dumpingových bariér. Zájem spotřebitelů si i tady vynutí včlenění do plánovitého hospodářství. Spadá sem i cizinecký ruch.
Se všemi body programu souvisí právo na práci. „Práce se musí stát stejně právem jako povinností občana.“ (s. 202, podčást 55) Prohloubením vztahu k práci se dospěje k etice povolání, tj. jejímu souladu ve vztahu ke společnosti i k jedinci. „Chceme, podle slov Masarykových, republiku, v níž nebude lenochů ani žebráků.“ (s. 202, podčást 55) V chápání této vazby se bude prolínat sociální politika s politikou kulturní. Musí usilovat o preventivní vztah i konání vůči tomuto jevu. Nesmí vzniknout vrstva sociálních vyděděnců. Pro uvedení nového sociálního systému budou potřebné nutné vstupní investice. „Veřejná činnost investiční se bude účelně doplňovat s ostatní činností hospodářskou a bude řízena tak, aby bylo možno ji stupňovat v době hrozící hospodářské ochablosti.“ (s. 203, podčást 55)
Regulace pracovní doby bude pojata tak, aby bylo možné obnovit všechny sociální vymoženosti. Technický pokrok musí vést k zvyšování životní úrovně lidí práce. To platí i pro její racionalizaci a následnou distribuci vyrobených produktů a služeb. Uspokojovány musí být výhradně skutečné potřeby. Výše příjmů proto bude vázána na výši mezd nejhůře placených. „Dokud potrvá dosavadní námezdní poměr, bude na ochranu zaměstnanců zaručena závaznost svobodně sjednaných kolektivních smluv i minimálních mezd, oboje pod trestními sankcemi. Dokud nebude odstraněna nezaměstnanost, bude soustava podpor nahrazena pojištěním“ (s. 205, podčást 57, zvýraznění PVVZ)
Do důsledku bude provedena hospodářská rovnoprávnost žen včetně výše příjmů. Budou zrušena hospodářská omezení práv také jiných sociálních skupin. Spolu s tím bude provedena kontrola bezpracných nebo nejvyšších příjmů. To bylo dáno soukromým rázem hospodářství. Kapitalistická logika se řídila heslem „proletáři všech zemí, bijte se!“ (s. 205, podčást 57) Tak také byla utužována jejich závislost na kapitálu. I tak bude nutná sociální ochrana rodiny prostřednictvím pracovních odměn, bytovou péčí, dostatečným množstvím jeslí a opatroven. „Z téhož důvodu bude pracujícím ženám zajištěna ochrana mateřství (placená dovolená v těhotenství, při kojení atd.)“ (s. 206, podčást 57)
Stát má být jako zaměstnavatel vzorný a směrodatný. Součástí toho je soustavné zvyšování pracovních důchodů. Uživit může republika všechno obyvatelstvo; to by mělo ovlivnit výši hospodářské emigrace. Ztrát už bylo dost. Množství vystěhovalců bude nabídnut naopak návrat. Zlepšit se musí správa režie všech úseků kolektivního pojištění. Starobní důchody musí zaručit minimálně existenční minimum. Udělá se vše proto, aby byl co nejvíce snížen počet občanů neschopných práce.
Obrana a prevence práce
Zdraví všech občanů je základem státu. Hlavním prvkem zdravotní péče je prevence a zvýšení životní úrovně lidí práce. Mnoho poslání tu budou mít komunální samosprávy. „Sociální škody a zdravotní i rodinné újmy, plynoucí ze zbytečného vyřazování pracovníků pouhým nedostatkem preventivní péče, jsou daleko vážnější věcí než náklady na onu péči.“ (s. 208, podčást 59) Pro dobrou zdravotní péči to znamená rovnoměrné rozvrstvení lékařů po území státu včetně úplného hmotného zabezpečení nejen jejich. Zaměření na tělesnou zdatnost a duševní vyspělost pracovníka vylučuje předčasný nástup do zaměstnání. Povinná školní docházka se musí prodloužit do 15 let věku. V rámci prevence se musí sáhnout k budování rekreačních příležitostí. „Základní směrnice: zajistit pracujícím lidem všechny možnosti rekreační.“ (s. 210, podčást 60)
Velkou pozornost bude nutné věnovat reformě vězeňství. Jejím hlavním smyslem po válečném znetvoření se musí stát snaha o návrat co největší části vězněných do normálního života. To předpokládá i humanizaci trestního práva. Velký je význam preventivní péče zmírňující tlak na věznice.
Významně stoupne význam odborového hnutí. „Bude úkolem zaměstnanců samotných – a v tom je stát bude podporovat – aby udrželi a prohloubili jednotu odborového hnutí. Bude to záviset na jejich vyspělosti, tj. na politické a odborové výchově i na výkonnosti odborových organizací.“ (s. 211, podčást 62) Avšak musí v nich zůstat zachována dobrovolnost členství. Jak pro politické strany, tak pro odbory bude vypracován zvláštní zákon. Rozsah a význam odborářských agend bude dostatečně silným podnětem pro členství v odborech. V každém ekonomickém nebo správním objektu budou činné závodní výbory. Kvalita jejich činnosti bude záviset na odborových organizacích zaměřených na náplň samosprávy práce.
Právě tak musí být chráněny zájmy spotřebitelů. Proto budou podporována spotřební družstva pravidelně podrobovaná kontrolování jejich hospodářského a odborného vedení. Neméně důležitá budou i zemědělská družstva prodejní a nákupní. „Víc než dosud musí se zemědělská družstva věnovat usnadnění provozu i hospodářství.“ (s. 212, podčást 63) Pokud se družstva omezí na výdělečnost, bude to pro ně znamenat opadnutí státní podpory. Je nutné prolamovat někdejší úzké stavovství.
Předchozí díly: