Pohřeb Brigitte Bardotové, jedné z nejvýraznějších ikon francouzské kultury 20. století, se stává nejen pietní událostí, ale i politickým symbolem.
Zatímco účast krajně pravicové političky Marine Le Penové byla potvrzena, prezident Emmanuel Macron se obřadu nezúčastní – a to navzdory tomu, že zesnulou herečku krátce předtím veřejně označil za „legendu“. Elysejský palác potvrdil, že prezidentská kancelář rodině nabídla státní poctu, avšak bez odezvy. Brigitte Bardotové byla po desetiletí milována jako filmová hvězda a později respektována jako výrazná ochránkyně práv zvířat. Její pozdní veřejné vystupování však rozdělovalo francouzskou společnost.
Bardotová se stále více vymezovala politicky a její veřejná vystoupení vyvolávala ostré kontroverze. Opakovaně vystupovala proti imigraci a islámu, přičemž své postoje často formulovala provokativním a paušalizujícím jazykem. Francouzské soudy ji několikrát odsoudily za nenávistné projevy, zejména vůči muslimům, což výrazně poškodilo její obraz ve veřejné debatě. Zatímco sama své výroky obhajovala jako obranu francouzské identity, pro část společnosti se stala symbolem xenofobních a rasistických názorů, které ostře kontrastovaly s jejím dřívějším statusem kulturní ikony.
Rozhodnutí uspořádat pohřeb v úzkém, převážně soukromém kruhu a bez účasti hlavy státu vyvolává otázky: proč rodina – a zejména Bardotové nadace – zvolila tuto cestu? Jedním z možných motivů odmítnutí Macronovy účasti je snaha zachovat obřad v souladu s „Bardotčiným“ dlouhodobým postojem k médiím. Herečka opakovaně vyjadřovala odpor k masovým shromážděním a spektáklu kolem vlastní osoby. Už v minulosti zdůrazňovala, že si přeje klidný pohřeb bez davů a oficiálních ceremonií.
Prezidentská přítomnost by tento záměr prakticky znemožnila. Zároveň by mohla vyvolat protesty, zejména ze strany levicových kruhů, které se dlouhodobě stavěly proti hereččiným výrokům. Rodina se tak mohla snažit předejít polarizaci v momentu, který měl být především osobní.
Dalším faktorem může být samotný vztah Bardotové k politickému establishmentu. Herečka se v posledních dekádách otevřeně vymezovala proti „oficiální Francii“, institucím a elitám, které podle ní ignorovaly „skutečný hlas národa“. Emmanuel Macron je pro mnohé zosobněním právě této centristické, institucionální moci a podobně jako Bardotová se proti současné Francii vymezovali i Alain Delon či Jean-Paul Belmondo.
Odmítnutí účasti současného politického lídra tak lze číst jako snahu zachovat konzistenci s „Bardotčiným“ veřejným postojem – tedy nepřipustit, aby její poslední rozloučení zaštítila politická reprezentace, proti níž se sama vymezovala. Naopak účast Marine Le Penové zapadá do dlouhodobého politického směřování Bardotové. Herečka ji v minulosti opakovaně podporovala a označovala za osobnost schopnou „zachránit Francii“. I Bardotin manžel Bernard d’Ormale byl úzce spjat s krajní pravicí.
Rozhodnutí nevpustit prezidenta republiky na pohřeb Brigitte Bardot lze tedy chápat jako promyšlený krok. V zemi, kde se hranice mezi kulturou a politikou neustále prolínají, se i pohřeb může stát politickým prohlášením. V případě Brigitte Bardotové je jím především důraz na soukromí, konzistenci a odmítnutí státní apropriace života, který byl – stejně jako její smrt – vším, jen ne konsenzuální.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.