Stabilizace, nebo legitimizace vojenské moci? Africká unie (AU) oznámila zrušení sankcí vůči Guineji, které zavedla po vojenském převratu v roce 2021.
Nové rozhodnutí zdůvodnila „úspěšným průběhem prezidentských voleb“ konaných na konci prosince a pokrokem v plnění tzv. plánu politické transformace. Krok však vyvolává otázky, zda jde skutečně o návrat k civilnímu vládnutí, nebo spíše o politický kompromis, který legitimizuje dlouhodobou vládu armády. Prezidentské volby, jež se staly klíčovým argumentem pro zrušení sankcí, vyhrál bývalý vůdce junty Mamady Doumbouya, který byl slavnostně inaugurován před desítkami tisíc podporovatelů v hlavním městě Conakry.
Africká unie mu k vítězství oficiálně pogratulovala a označila hlasování za završení přechodného období. Tento pohled však ostře zpochybňují opoziční politici i část občanské společnosti. Podle nich volby proběhly v atmosféře represí, bez skutečné politické soutěže a za podmínek, které znemožnily svobodnou kampaň. Nezávislé organizace upozorňují na rozsáhlé nesrovnalosti, omezený přístup médií a absenci mezinárodního dohledu. Některé iniciativy označily hlasování za „divadlo“, jehož cílem bylo poskytnout vojenskému vedení demokratickou fasádu.
Mamady Doumbouya se dostal k moci po svržení prezidenta Alphy Condého, prvního demokraticky zvoleného lídra v historii země. Převrat tehdy AU i regionální organizace odsoudily a následovaly sankce, včetně suspendování Guineje z rozhodovacích struktur. Od té doby však Doumbouyův režim systematicky omezoval občanské svobody: demonstrace byly zakázány, opoziční lídři zatýkáni nebo nuceni k odchodu do exilu a soudy čelily obviněním z politického tlaku. Rozhodnutí Africké unie je třeba vnímat i v širším kontextu západní Afriky, která v posledních letech zažila sérii vojenských převratů, v Mali, Burkině Faso či Nigeru. Regionální instituce se tak ocitají v dilematické situaci: přísný postoj a dlouhodobé sankce často vedou k izolaci zemí a jejich sbližování s alternativními partnery, zatímco pragmatičtější přístup může stabilizovat situaci, ale zároveň oslabuje normy demokratického vládnutí.
Kritici upozorňují, že zrušení sankcí vysílá nejednoznačný signál: vojenské režimy mohou získat mezinárodní uznání i bez skutečného návratu k pluralitní demokracii, pokud dokážou uspořádat formální volby. Otázkou nyní zůstává, zda bude Guinea nyní skutečně směřovat k otevřenějšímu politickému systému, nebo zda volby posloužily pouze k upevnění moci bývalé junty v civilním převleku.