V novém multipolárním uspořádání světového měnového systému se role zlata výrazně mění.
Z článku Jana Krikkeho pro Asia Times vyplývá, že globální těžiště obchodu se zlatem se přesouvá z tradičních západních center do Asie. Londýn sice stále určuje referenční cenu, ale už není hlavním místem fyzických transakcí, píše Krikke.
Tento posun urychlil vznik Šanghajské burzy zlata, která od roku 2002 prosazuje model založený na fyzickém dodání a domácí úschově. Významnou roli má rovněž Hongkong, který je mostem mezi Západem a rostoucí asijskou poptávkou. Asijské centrální banky v posledních letech masivně nakupují zlato, což odráží preference pro alokované, fyzicky držené rezervy namísto papírových derivátů.
Článek zasazuje tento trend do širšího rámce proměny světového měnového systému, který se podle autora rozpadá do tří vrstev: platební infrastruktury, rezervních aktiv a měnové hegemonie. Zlato působí především ve vrstvě rezervních aktiv, kde získává na významu v době, kdy se důvěra v americký dolar oslabuje kvůli jeho geopolitickému využívání a strukturálním problémům USA. Historické cykly ukazují, že rezervní měny slábnou postupně, a současné symptomy naznačují, že dolar vstupuje do fáze pozvolného ústupu.
Rostoucí role digitálních měn centrálních bank (CBDC) zároveň fragmentuje platební systémy do národních digitálních zón. Zlato v tomto prostředí funguje jako neutrální kotva důvěry mezi systémy, které si vzájemně plně nedůvěřují. BRICS státy proto kombinují rozvoj CBDC s posilováním zlatých rezerv.
Krikke dále popisuje ústup „offshore“ modelu západních trhů, založeného na nealokovaných účtech, derivátech a netransparentních strukturách. Státy nyní preferují jasné právní vlastnictví a fyzickou držbu, často v domácích nebo regionálních trezorech. To omezuje opakované využívání zlata ve finančních operacích a oslabuje roli tradičních center jako Londýn, New York či offshore jurisdikce.
Výsledkem není návrat ke zlatému standardu, ale vznik překrývajících se měnových zón, v nichž různé regiony staví na odlišných kombinacích platebních technologií, rezervních aktiv a institucionální důvěry. Zlato v tomto multipolárním uspořádání nepůsobí jako univerzální měna, ale jako stabilizační prvek, který umožňuje koexistenci různých systémů. Proto se jeho fyzické toky přesouvají z Západu na Východ.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.