Washington by se měl zaměřit na budování nového řádu, ekonomickou spolupráci a posilování odolných dodavatelských řetězců i v rámci nové geo-ekonomické reality.
Hlavní tezí knihy Mohammeda Solimana West Asia: A New American Grand Strategy in the Middle East je, že by Spojené státy měly přestat nahlížet na Blízký východ a Jižní Asii jako oddělené regiony, píše v recenzi pro National Interest Jordan McGillis. Místo toho by USA je měly chápat jako propojený celek, jako „západní Asii“, jenž je ukotvený v širším prostoru Indického oceánu.
Americká zahraniční politika se příliš soustředila na koncept Indo-Pacifiku a na soupeření s Čínou, čímž přehlíží zásadní geoekonomické změny probíhající v oblasti Indického oceánu, která je dnes nejdynamičtějším demografickým a obchodním prostorem světa.
Soliman ve své knize tvrdí, že státy kolem Indického oceánu – od východní Afriky přes Arabský poloostrov a Perský záliv až po Indii a jihovýchodní Asii – tvoří propojený systém s intenzivními obchodními vazbami, které existovaly dávno před globalizací. Vzniká podle něj nová „indo-abrahámovská“ konfigurace, v níž se sbližují zájmy Indie, států Perského zálivu, Izraele a USA.
Místo intervencí ekonomická spolupráce
Washington by proto měl opustit ambice rozsáhlých intervencí a místo toho se zaměřit na budování řádu, ekonomickou spolupráci a posilování odolných dodavatelských řetězců. Soliman navrhuje vytvoření „West Asian Framework for Development“, obdobu Indo‑Pacific Economic Framework, který by USA pevněji ukotvil v regionální ekonomice a technologických standardech.
Současná americká válka s Íránem představuje rizika, protože by mohla destabilizovat nejen Írán, ale i Pákistán, podobně jako invaze do Iráku nepřímo přispěla k válce v Sýrii. Autor textu porovnává Solimanovu argumentaci s koncepcí „strategie odepření“ Elbridge Colbyho a zdůrazňuje, že oba autoři volají po realističtější, zdrženlivější americké politice, která se vyhne vyčerpávajícím intervencím a soustředí se na vyvažování Číny.
Zároveň však McGillisova recenze kritizuje Solimana za to, že jeho pojetí Západní Asie nezahrnuje celý Indický oceán – zejména jihovýchodní Asii a východní Afriku – a tím přehlíží skutečnou povahu regionu jako jednotného námořního prostoru. Podle alternativního přístupu, který reprezentuje další autor Daršana Baruah, je Indický oceán jediným soudržným strategickým „divadlem“, jehož dynamiku nelze pochopit skrze tradiční kontinentální dělení na Afriku, Blízký východ a Jižní Asii.
Blízký východ, nebo západní Asie?
V americkém zahraničněpolitickém kontextu se pojem „západní Asie“ (West Asia) používá spíše okrajově a není standardním označením regionu. Americká diplomacie jej tradičně označuje jako „Blízký východ“ nebo institucionálně dokonce „Přední východ“. Americké ministerstvo zahraničí například dodnes používá úřad „United States Department of State Bureau of Near Eastern Affairs, což ukazuje, že v oficiálním byrokratickém jazyce přetrvává historická terminologie „Near East“, zatímco v politickém, mediálním a strategickém diskurzu výrazně dominuje „Middle East“.
Termín „západní Asie“ se v americkém prostředí objevuje především v akademických kruzích, v některých think-tancích, v multilaterálním prostředí například v rámci OSN, kde odpovídá geografické klasifikaci „západní Asie“, a také v kritických či postkoloniálních studiích, které se snaží vyhnout se eurocentrickému pojmu „Blízký východ“.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.