V rozhovoru pro italský web Formiche reflektuje Mohammed Soliman z Middle East Institute (MEI) hlavní osy transformace, které přetvářejí geopolitický řád mezi Spojenými státy, západní Asií a Evropou.
Mohammed Soliman, autor knihy „West Asia: A New American Grand Strategy in the Middle East“, tvrdí, že pojem „Blízký východ“ už neodpovídá realitě a měl by být nahrazen konceptem „západní Asie“, protože region dnes tvoří propojený prostor bez jasných hranic mezi Středním východem, jižní Asií a Středomořím. Podle něj se svět nachází v éře po evropské hegemonii a novým těžištěm se stává Perský záliv.
Soliman zdůrazňuje, že Spojené státy musí přestat uvažovat v zastaralých kategoriích a přejít od budování národů k budování regionálního řádu. Největší chybou amerických intervencí v Iráku a Afghánistánu podle něj nebyla realizace, ale samotná premisa těchto válek. Sociální stabilitu nelze vnutit zvenčí, zatímco USA mohou být úspěšné v utváření širšího strategického prostředí a podpoře regionálních mocností.
Nová osa vztahů mezi USA a západní Asií se už netočí kolem ropy, ale kolem výpočetní kapacity a kritických minerálů. Perský záliv masivně investuje do umělé inteligence, datových center a polovodičů, protože vidí AI jako nástroj pro diverzifikaci ekonomiky, posílení bezpečnosti i řešení demografických výzev. USA se podle Solimana budou stále více spoléhat na státy Zálivu při budování globální výpočetní infrastruktury.
Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie se snaží stát výrobci technologií, nikoli jen jejich spotřebiteli. Aby uspěly, musí budovat domácí talenty, podporovat národní technologické šampiony, rozvíjet návrhy čipů a vytvářet sdílené výpočetní zdroje pro startupy a výzkum.
Indie se podle Solimana stává klíčovým pilířem nového regionálního systému, který propojuje jihoasijský prostor s Izraelem a umírněnými arabskými státy. Regionální vztahy jsou dnes flexibilní, překrývají se a nefungují jako pevné bloky. Největší slabinou regionu je nedostatečná institucionalizace, kterou se snaží řešit nové formáty spolupráce, jako I2U2, Imec nebo GCC–ASEAN.
Soliman upozorňuje, že Evropa nesmí vnímat region jen prizmatem normalizace vztahů Saúdské Arábie s Izraelem nebo jako pouhou cestu do Indie. Tvrdí, že evropská budoucnost je neoddělitelně spjata s rozšířeným Středomořím a západní Asií. Evropa potřebuje hlubší, institucionalizované vztahy s Egyptem, státy Perského zálivu i Tureckem.
Závěrem Soliman říká, že západní Asie je systém, nikoli soubor izolovaných koridorů, a Evropa se musí rozhodnout, zda bude jeho součástí, nebo zůstane na okraji. Pokud bude region chápat jen jako tranzitní prostor, riskuje, že ztratí vliv ve prospěch asijských ekonomik.
Celý článek najdete zde.