Časy „pax americana“ skončily. Americká administrativa nejvýrazněji realizuje demoliční politiku, která se projevuje v oblasti evropské bezpečnosti, v Indo-Pacifiku, v případě mezinárodní spolupráce i humanitární pomoci.
Politický vývoj ve světě vstoupil do éry „demoliční politiky“, v níž se místo postupných reforem prosazuje snaha bourat stávající instituce a pravidla, konstatuje letošní zpráva Mnichovské bezpečnostní konference. Tento trend je patrný zejména v západních demokraciích, kde roste nespokojenost s fungováním politických systémů a klesá důvěra v možnost smysluplných změn. V mnoha zemích se proto prosazují síly, které slibují osvobodit stát od údajně svazujících struktur a vybudovat jej znovu, silnější a bohatší.
Nejvýraznějším aktérem tohoto přístupu je současná americká administrativa, jejíž kroky fakticky rozkládají mezinárodní řád vzniklý po roce 1945. Její politika má dopady na řadu regionů i oblastí – od evropské bezpečnosti přes indo-pacifické uspořádání až po globální obchod a rozvojovou spolupráci. Což jsou čtyři kapitoly, kterými se letošní zpráva konkrétně zabývá.
V Evropě vyvolává americká nejednoznačnost rostoucí pocit nejistoty, zvlášť v situaci, kdy Rusko znovu získává iniciativu na ukrajinské frontě a stupňuje hybridní operace. Evropské státy se tak snaží udržet americké angažmá, ale zároveň posilují vlastní kapacity.
V Indo-Pacifiku čelí spojenci USA podobné nejistotě, avšak s menšími možnostmi, jak ji vyvažovat. Rostoucí moc Číny a její nátlakové chování zvyšují regionální napětí, zatímco důvěra v americké bezpečnostní záruky slábne. Některé státy proto posilují vlastní obranu, jiné se snaží vyvažovat mezi Washingtonem a Pekingem.
V oblasti globálního obchodu Spojené státy opustily pravidla, která samy pomáhaly vytvořit, a uplatňují rozsáhlé tarify i ekonomický nátlak. To se děje v době, kdy WTO dlouhodobě zápasí s omezenou schopností prosazovat pravidla a kdy Čína pokračuje v praktikách narušujících trh. Mnohé země reagují restrikcemi, ale zároveň se snaží posilovat obchodní spolupráci v rámci právního rámce WTO.
Rozvojová a humanitární pomoc byla pod tlakem už před nástupem současné americké vlády, ale její rozhodnutí odmítnout Agendu 2030 a omezit financování situaci dále zhoršila. Tradiční dárci se více soustředí na úzké národní zájmy a svět se vzdaluje splnění cílů udržitelného rozvoje. Země, které se snaží zachovat solidaritu s nejzranitelnějšími, se proto zaměřují na reformy a efektivnější využívání zdrojů.
Přestože jsou výzvy značné, řada aktérů se snaží bránit erozi pravidly řízeného mezinárodního systému. Uvědomují si, že pokud zůstanou pasivní, ocitnou se v prostředí, kde dominují mocenské zájmy a kde se mohou zhroutit i dosud pevné instituce. Aby dokázali čelit destruktivním tendencím, musí investovat do vlastních kapacit, posilovat spolupráci a zároveň přesvědčivě ukazovat, že reformy jsou možnou a účinnou cestou k řešení problémů – na rozdíl od politiky plošného bourání.
Celou zprávu naleznete v angličtině ZDE
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.