Evropská unie v posledních měsících rozšířila sankce proti osobám obviněným z šíření ruské propagandy a dezinformací. I ve Švýcarsku.
Dva švýcarští občané – Jacques Baud a Nathalie Yamb – se ocitají na sankčním seznamu. Baud a Yamb byli sankcionováni v rámci zvláštního režimu EU zaměřeného na boj proti ruským hybridním hrozbám, tedy proti dezinformacím, propagandě a politickému vlivu. Oba čelí přísným omezením, avšak důvody jejich zařazení na sankční seznam zůstávají nejasné, což vyvolává otázky o transparentnosti a hranicích evropského boje proti hybridním hrozbám.
Jacques Baud, bývalý důstojník švýcarské armády a někdejší agent Švýcarské federální zpravodajské služby, se stal terčem sankcí EU v prosinci loňského roku. Opatření zahrnují jeho zákaz cestování a zmrazení bankovních účtů, tedy zásahy, které mají přímý dopad na jeho každodenní život. Baud přitom žije v Bruselu, což činí zákaz pohybu obzvlášť citelným. Pozornost, kterou jeho případ vzbudil, nesouvisí jen s jeho profesní minulostí, ale i s faktem, že sankce proti němu jsou v některých ohledech tvrdší než opatření namířená proti řadě ruských státních příslušníků. To vyvolává pochybnosti, zda EU disponuje jasnými a jednotnými kritérii pro podobné kroky.
Do pozornosti se znovu dostala i Nathalie Yamb, švýcarsko-kamerunská občanka a politická influencerka, která je na sankčním seznamu EU od loňského léta. Na rozdíl od Bauda má stále relativně volnou možnost cestování. Působí převážně v západní Africe, kde si vybudovala blízké vztahy s některými vojenskými režimy. V srpnu minulého roku veřejně poděkovala nigerským představitelům za jmenování zvláštní poradkyní a za udělení diplomatického pasu, který následně využila k oficiální návštěvě Venezuely. Její případ ukazuje, že sankce zaměřené na dezinformace se neodehrávají pouze v digitálním prostoru, ale protínají se s reálnou geopolitikou, diplomacií a mocenskými zájmy mimo Evropu.
Oba sankcionovaní tvrdí, že byli švýcarskými úřady ponecháni bez podpory. Přestože Švýcarsko sankce EU formálně nepřijalo, švýcarský velvyslanec v Bruselu podle dostupných informací v lednu 2026 intervenoval v jejich prospěch. Tento krok odhaluje citlivou pozici Švýcarska, země, která není členem EU, ale jejíž občané mohou být evropskými rozhodnutími výrazně postiženi. Situace zároveň znovu otevírá debatu o tom, do jaké míry má stát odpovědnost za své občany, pokud jsou sankcionováni cizí politickou entitou na základě ne zcela transparentních kritérií. Případy Bauda a Yamb vyvolávají nepříjemné, ale nezbytné otázky. Jak přesně EU definuje dezinformaci? Kdy se kritický nebo alternativní pohled stává bezpečnostní hrozbou? A jakou možnost obrany mají jednotlivci, pokud se ocitnou na sankčním seznamu bez jasného vysvětlení? V době, kdy se informační prostor stává klíčovým bojištěm mezinárodní politiky, může být boj proti propagandě legitimní nutností. Pokud však postrádá transparentnost a právní jasnost, riskuje, že sám podkope hodnoty, které má chránit.