Od skromných poměrů v náboženském městě Mašhad až na vrchol moci v Teheránu. Duchovní a politik Alí Chameneí stál v čele Íránské islámské republiky od roku 1989.
Po smrti svého předchůdce se stal nejvyšší autoritou země. Jeho život provázely klíčové zvraty moderních íránských dějin – revoluce, válka s Irákem, jaderná krize i opakované vlny domácích nepokojů. Alí Chameneí se narodil 17. července 1939 v Mašhadu, významném šíitském poutním městě na severovýchodě Íránu, do rodiny duchovního původu s ázerbájdžánskými kořeny. Náboženské vzdělání získával v tradičních seminářích a už v mládí se dostal do kontaktu s myšlenkami duchovních, kteří kritizovali vládu šáha Muhammada Rezy Pahlavího. Zásadní vliv na něj měl ajatolláh Rúholláh Chomejní, s nímž se setkal koncem 50. let. Chomejního radikální výklad role islámu v politice i důraz na odpor vůči monarchii předznamenaly Chameneího budoucí směřování. V 70. letech byl opakovaně vězněn kvůli opoziční činnosti a roku 1977 skončil ve vyhnanství v odlehlém městě Iránšahr poblíž hranic s Pákistánem. Do Mašhadu se vrátil až během revolučních událostí roku 1979.
Islámská revoluce otevřela Chameneímu cestu k moci. Krátce po pádu monarchie byl jmenován náměstkem ministra obrany a následně stanul v čele Revolučních gard, elitní složky nového režimu. V roce 1981 se stal prvním duchovním zvoleným prezidentem Íránské islámské republiky. Mandát obhájil o čtyři roky později a ve funkci působil během vyčerpávající války s Irákem v letech 1980–1988. Ještě před nástupem do prezidentského úřadu přežil v červnu 1981 atentát v teheránské mešitě, k němuž se přihlásila organizace Lidoví mudžáhedíni. Výbuch mu vážně poškodil pravou ruku, kterou už nikdy plně nepoužíval, a naučil se psát levou.
Po smrti Chomejního v červnu 1989 byl Chameneí zvolen nejvyšším vůdcem. Jeho funkce tedy kombinovala duchovní autoritu s rozhodující politickou mocí a učinila z něj nejvlivnější postavu země – nadřazenou prezidentovi i parlamentu. Jeho období v čele státu bylo poznamenáno střídáním pragmatických kroků a tvrdých zásahů proti opozici. V roce 2005 potvrdil platnost náboženského dekretu – fatvy – vyhlášeného Chomejním proti britsko-indickému spisovateli Salmanu Rushdie.
O deset let později podpořil dohodu uzavřenou ve Vídni mezi Íránem a světovými mocnostmi o omezení íránského jaderného programu výměnou za zmírnění sankcí, což signalizovalo ochotu takticky ustoupit pod mezinárodním tlakem. Spekulace o jeho zdravotním stavu provázely Chameneího po dvě desetiletí. V září 2014 podstoupil operaci prostaty, kterou státní média prezentovala jako rutinní zákrok. Navzdory zdravotním obtížím zůstával až do poloviny 20. let 21. století pevně u moci.
V roce 2022 obvinil Spojené státy a Izrael z podněcování nepokojů, jež vypukly po smrti Mahsy Amíníové a přerostly v nejrozsáhlejší protesty za poslední roky. Napětí s Izraelem a Spojenými státy vyvrcholilo v červnu 2025 během krátké, ale intenzivní války, do níž se Washington na omezenou dobu zapojil. Chameneí se tehdy na několik dní stáhl z veřejnosti, konflikt však přečkal bez zjevné újmy.
Na počátku roku 2026 v reakci na další masové protesty vyzval k tvrdému postupu proti „rozvratníkům“, zatímco bezpečnostní složky zahájily rozsáhlé represe. Dne 28. února 2026 proběhla médii zpráva, že byl Chameneí zabit během vlny úderů připisovaných Spojeným státům a Izraeli. Jeho smrt uzavřela kapitolu, během níž se Írán pod jeho vedením stal regionální mocností, ale zároveň čelil mezinárodní izolaci, ekonomickým sankcím i opakovaným vnitřním krizím.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.