Současné školy by neměly ani ve věku digitálních technologií opouštět psaní rukou. Má nezaměnitelné přínosy při učení.
Lingvistka Atheena Johnsonová vysvětluje ve svém článku pro The Conversation, proč by školy neměly opouštět výuku psaní rukou, i když se digitální technologie a umělá inteligence stále více prosazují ve vzdělávání.
Autorka ukazuje, že psaní rukou podporuje paměť, porozumění a dlouhodobé uchování informací výrazně více než psaní na klávesnici. Výzkumy ukazují, že studenti, kteří si dělají poznámky ručně, lépe chápou a analyzují látku a informace si pamatují déle. Podobně studenti, kteří používají AI už při prvních verzích textu, si následně pamatují méně z toho, co „napsali“.
Johnsonová v článku popisuje experiment, v němž studenti vytvářeli texty rukou i na klávesnici. Ukázalo se, že i když se stylistická kvalita příliš nelišila, ručně psané texty byly lexikálně bohatší. Digitální psaní podle autorky vyžaduje jiné dovednosti, které nejsou samozřejmé, a je třeba je cíleně rozvíjet. Psaní na klávesnici probíhá ve dvou oddělených prostorech – na klávesnici a na obrazovce –, což mění způsob plánování, formulace i revize textu.
Autorka zdůrazňuje, že potíže dnešních studentů s psaním souvisejí i s tím, že psaní má v kurikulech menší prioritu. Proto je důležité udržet rovnováhu mezi ručním a digitálním psaním a zároveň studenty systematicky učit oběma dovednostem. Podle článku s rostoucím využíváním AI bude ještě důležitější rozumět tomu, jak různé způsoby psaní ovlivňují myšlení a učení.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.