Rychlý růst cen ropy v důsledku války na Blízkém východě začíná silně dopadat na africké ekonomiky. Čelí zdražování paliv, inflaci a riziku zpomalení hospodářského růstu.
Válka na Blízkém východě se stále výrazněji promítá do ekonomické situace afrických zemí. Cena ropy v posledních dnech překročila hranici 100 dolarů za barel poté, co se prakticky zastavila lodní doprava v strategickém průlivu Hormuzský průliv a Írán podnikl útoky na energetickou infrastrukturu v oblasti Perského zálivu. Podle představitelů energetického sektoru může současný vývoj výrazně zasáhnout hospodářský růst na celém kontinentu. Pokud budou vysoké ceny a případné nedostatky paliv pokračovat, mohlo by to snížit očekávaný ekonomický růst Afriky až o tři procentní body. Upozornil na to Geoffrey Aori, šéf organizace Regional Association of Energy Regulators for Eastern and Southern Africa, podle něhož mezi regulátory i vládami roste znepokojení.
Ještě loni přitom African Development Bank předpovídala, že africká ekonomika by v roce 2026 mohla vzrůst o 4,3 procenta. Prudký růst cen energií však tyto vyhlídky ohrožuje. Dopady jsou patrné i v zemích, které samy ropu produkují, benzín během několika dní výrazně zdražil například v Nigérii.
Růst cen ropy má však i další široké ekonomické dopady, když zvyšuje náklady na dopravu zboží, provoz továren i podniků a postupně se promítá do cen potravin. Výsledkem je vyšší inflace a tlak na rozpočty domácností. Podle nigerijské občanky Dolapo Sanusi lidé začínají hromadit základní zboží v obavách z dalšího zdražování. „Ještě před dvěma dny měly věci běžné ceny, teď jsou výrazně dražší. Kdo má peníze, měl by si nakoupit zásoby,“ uvedla. Dalším problémem jsou omezené strategické zásoby paliv. Většina afrických států má rezervy pouze na 15 až 25 dní, zatímco standard doporučovaný International Energy Agency počítá s devadesátidenní zásobou. Například Keňa má podle Aoriho kapacitu přibližně na dvacet dní. Vláda sice tvrdí, že paliva vystačí až do konce dubna, podle expertů je to však možné jen za cenu přídělového systému a omezení exportu do sousedních zemí.
V krátkodobém horizontu mohou vlády dopady zmírnit například dotacemi na paliva nebo regulací spotřeby, taková opatření jsou však podle odborníků dlouhodobě finančně neudržitelná. Současná krize by proto podle Aoriho měla být pro africké státy varováním. Pro řadu zemí, které čelí zároveň vysokému zadlužení a dalším rozvojovým potřebám, je to značná překážka.