Josef Buřič se kriticky zamyslel nad složením a obsahem současných českých podnikatelských delegací v zahraničí na příkladu návštěvy Maroka.
Bývaly doby, kdy české vládní delegace přijížděly na návštěvu do zahraničí složené z představitelů českých podniků, a ti zpravidla představovali hostitelům nejlepší výrobky českého strojírenství a často i dodávky investičních celků.
Ta doba je pravděpodobně dávno pryč. Když se dnes podíváme na tiskovou zprávu z návštěvy českého ministra zahraničních věcí v Maroku, pak náhodný pozorovatel mohl mít pocit, že je to nějaká jiná delegace. Je to vůbec česká podnikatelská delegace? Ta by přece nabízela vyspělou techniku z produkce českých firem, produkci s vysokou přidanou hodnotou či novými technickými řešeními.
Podle zmíněné tiskové zprávy se při těchto rozhovorech hovořilo o dodávkách technologií na čištění odpadních vod, a případně dalších produktů, které jsou spojeny s úpravou vody. Nesporně čistírny odpadních vod jsou pro teritorium Maroka velmi důležité, protože kvalitní voda je tam bezpochyby problém.
Také další návrh z české strany doporučoval dovoz zdravotnických lůžek a nemocničního vybavení. Také pokročilá technologie, chtělo by se říci.
Abychom však nekřivdili naší delegaci. Údajně tam padla i nabídka o našich vojenských cvičných proudových letadlech. Je to bezvadné, vždyť konstrukce tohoto letadla spadající do počátku sedmdesátých let – byla tak nadčasová a nesporně velmi pokroková, že i po letech jeho hluboce modernizovaný typ dokáže oslovit současníky. Můžeme jen litovat, že už nemá a ani nebude mít následníky. Ta konstrukční škola již neexistuje.
Je jen škoda, že naše delegace měla tak málo času. Mohla by se pak v Maroku také něčemu přiučit. Takové svezení v marockém TGV Al Boraq by jí určitě rozšířilo obzor. Maroko přece dokázalo vybudovat vysokorychlostní trať mezi Casablancou a Tangerem, po které TGV od roku 2018 jezdí. Vzdálenost více než 300 km urazí za něco málo přes 2 hodiny – dosahuje rychlosti až 300 km/hod.
Možná by taková malá projížďka na TGV mohla pomoci pochopit i některým českým podnikatelům, ne-li i ministrům, kde vlastně jako společnost jsme. Právě případ marockého TGV je přece krásná ukázka zpozdilosti myšlení některých našich elit. Těch, co nepochopili, že představa o odmítání TGV pro tak malou zemi jako je ČR, je opravdovou hloupostí. Pokud to právě není způsob, jak zakrýt neschopnost se na něčem takovém vůbec dohodnout a také to uvést do života.
Z jedné zprávy o české podnikatelské delegaci určitě nelze vyvozovat dalekosáhlé závěry. Spíše bychom to mohli vidět jako takové nesmělé varování o tom, jaká je současná česká ekonomika. Jestli její profil výrobce komponent ve filiálkách západních koncernů je tou nejlepší budoucností?
A také – s odstupem lze vidět tu naši neschopnost realizovat dlouhodobé strategické cíle. Možná je to nejen nesmělé připomenutí, co se v české ekonomice za posledních dvacet stalo. Ztratili jsme už trvale svůj v minulých letech budovaný potenciál ekonomiky?