Mezinárodní studie publikovaná v časopise PNAS ukazuje, že neandrtálci před zhruba 65 000 lety prošli výrazným genetickým „úzkým hrdlem“, které vedlo k prudkému snížení jejich genetické rozmanitosti.
Tento pokles byl jedním z faktorů, který přispěl k jejich pozdějšímu vyhynutí. Neandrtálci se původně rozšířili po velké části západní Eurasie, ale během extrémně chladné fáze doby ledové před 75 000 lety ustoupili do klimaticky příznivější oblasti dnešního jihozápadu Francie, kde přežila jen malá populace, informuje Tagesschau.
Analýza mitochondriální DNA 59 neandrtálců ukázala, že zatímco starší populace měla mnoho paralelních genetických linií, pozdní neandrtálci sdíleli už jen jedinou. Ta se sice znovu rozšířila po Evropě, ale celková populace mezi 45 000 a 42 000 lety dramaticky poklesla a brzy poté neandrtálci zcela zmizeli. Nízká genetická rozmanitost pravděpodobně oslabila jejich schopnost přizpůsobovat se změnám prostředí, nedostatku zdrojů i nemocem.
Zvláštní případ představuje plod z jeskyně Sesselfels v Bavorsku, jehož DNA nepatří k linii, která přežila genetické úzké hrdlo. Patřil k izolované skupině z jihu Francie, která se zřejmě nemísila s ostatními neandrtálci a nepřispěla ke zvýšení genetické rozmanitosti. Celkově žilo tehdy jen asi 10 000 až 15 000 neandrtálců, rozptýlených po celé Eurasii a málo propojených.
Křížení s Homo sapiens bylo podle archeologů vzácné, i když oba druhy si byli vzhledově velmi podobní. Pozdní neandrtálci přitom byli technologicky vynalézaví: vyráběli multifunkční pazourkové čepele, používali oheň, vyráběli šperky, pohřbívali své mrtvé a dokázali produkovat březovou smolu – jednu z prvních známých chemických technologií.
Studie však stále nedokáže přesně určit, proč neandrtálci vyhynuli, zatímco Homo sapiens přežil. Výzkum bude pokračovat, aby tuto otázku objasnil.
Další podrobnosti se dočtete zde.