U mnohých nedobrovolně celibátních mužů zůstává jejich frustrace jen na fórech, ale v některých případech vedla až k reálnému násilí.
Autoři David Smith a Sabrina Fitzsimonsová se věnují tématu, které se stalo součástí online kultury, ale je rovněž celospolečenským problémem, jenž přesahuje hranice jedné země. Jak autoři vysvětlují, incelové – tedy „nedobrovolně celibátní“ muži – tvoří online subkulturu, v níž převládá přesvědčení, že byli nespravedlivě vyloučeni z romantického a sexuálního života. Tento pocit odmítnutí negativně ovlivňuje jejich sebevědomí a často se proměňuje v odpor vůči ženám.
Současné školy musí téma incel komunity a další formy online misogynie zahrnovat do výuky vztahů, sexuality a zdraví, což je náročné v situaci, kdy jsou učitelé už tak přetížení a řeší problémy, které vznikají mimo školu.
Autoři jsou toho názoru, že v současné společnosti se tlak na sexuální zkušenosti objevuje už na střední škole a že muži často vnímají vlastní nezkušenost jako selhání. Incelové tento pocit dovedou do extrému: vidí sami sebe na dně „přirozené“ mužské hierarchie, protože věří, že ženy preferují jen „alfa“ muže. Na rozdíl od jiných částí tzv. manosféry, které nabízejí návody, jak „systém obehrát“, incelové považují svůj úděl za nevyhnutelný – za kombinaci biologie a společenského nastavení. Tato fatalistická ideologie jim poskytuje dočasnou útěchu, protože je zbavuje odpovědnosti za vlastní život.
Nejde jen o sexualitu
Pocit vyloučení však přesahuje sexualitu. Výzkumy ukazují, že incel aktivita souvisí i s regionální ekonomickou nerovností: mladí muži, kteří vidí „dobrý život“, ale cítí se od něj odříznuti, snadněji propadají beznaději. V incel komunitách pak vzniká jakási „ekonomie utrpení“, kde je oceňován ten, kdo má údajně nejhorší socioekonomické vyhlídky. U mnohých zůstává frustrace jen na fórech, ale v některých případech vedla až k reálnému násilí.
Tyto online postoje se přelévají i do škol, kde ovlivňují chování chlapců vůči dívkám i učitelkám a normalizují sexistické projevy.
Řešení tohoto problému musí být podle autorů komplexní: lepší dostupnost duševního zdraví, bezpečné prostory pro sdílení a podporu. Ve školách by neměla chybět systematická výuka o odmítnutí, empatii, vztazích, sebeúctě a sociálních dovednostech.
Učitelé však nesmí nést celou zátěž sami – školy potřebují jasné principy, školení pro všechny zaměstnance a specializované materiály. Klíčovou roli mají také rodiče, kteří musí být schopni rozpoznat a řešit škodlivé online vlivy doma.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.