USA nedokázaly zabránit rozsáhlým škodám na území svých spojenců, což zásadně podlomilo důvěru v petrodolarový systém.
Válka USA a Izraele proti Íránu neodvedla pozornost od geopolitických změn, ale naopak dramaticky urychlila rozpad dosavadního bezpečnostního uspořádání na Blízkém východě, píše Bob Savic pro Asia Times.
Uzavření Hormuzského průlivu, útoky na infrastrukturu v Perském zálivu a růst cen ropy nad 110 dolarů za barel odhalily, že americká bezpečnostní garance pro státy Zálivu již nefunguje. USA nedokázaly zabránit rozsáhlým škodám na území svých spojenců, což zásadně podlomilo důvěru v petrodolarový systém.
V důsledku toho se přesouvá těžiště regionální orientace směrem k Číně, která se tak stává hlavním ekonomickým i diplomatickým partnerem většiny států Zálivu. Peking se vyhnul vojenskému zapojení, udržel otevřené kanály s Teheránem a profiluje se jako jediný aktér schopný zprostředkovat poválečnou stabilizaci. Tato situace zároveň urychluje přechod od petrodolaru k petrojüanu, protože Írán během konfliktu podmínil bezpečný průjezd tankerů platbami v jüanech a Saúdská Arábie prodává Číně násobně více ropy než USA.
Zničená infrastruktura v Zálivu a čínské peníze
Zničená infrastruktura v Zálivu vyžaduje rozsáhlé investice, které je Čína připravena poskytovat prostřednictvím projektů Pásu a stezky, často denominovaných v jüanech. Alternativní finanční systémy, jako je blockchainová platforma mBridge, umožňují obcházet dolar a SWIFT, což státy regionu vnímají jako pojistku proti americkým sankcím. Petrodolar ještě nezanikl, ale jeho dominance byla vážně narušena, zní hlavní argument autora.
Írán a Rusko v novém uspořádání hrají rozdílné, ale zásadní role. Írán se po válce opírá o Čínu jako o klíčového garanta přežití a usiluje o čínsky moderovanou regionální deeskalaci. Rusko naopak funguje jako vojenský a politický „spoiler“, který podporuje Írán proti USA, ale nemá kapacity na poválečnou obnovu. Státy Zálivu tak budou ekonomicky spoléhat na Čínu, zatímco Rusko využijí jako protiváhu amerického vlivu a zdroj zbraní.
Savic svoji analýzu uzavírá, že válka pouze urychlila trend, který již probíhal: ústup americké dominance a nástup čínsky orientovaného multipolárního řádu, v němž se petrojüan stává praktickým nástrojem energetického obchodu v nestabilním regionu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.