Rozsáhlé protesty proti vládám, sociálním nerovnostem a ekonomickým problémům v Evropě stále častěji souvisejí s přítomností takzvaných Black Bloc.
Černě odění demonstranti, kteří se objevují na protestech od Francie přes Itálii až po Balkán, představují pro evropské bezpečnostní složky obtížně uchopitelný fenomén. Nejde o jednotnou organizaci, ale o volně propojené skupiny, jejichž taktika dokáže proměnit pokojnou demonstraci v násilný střet. Jejich příslušníci se zpravidla oblékají do černého, zakrývají si obličeje a během demonstrací se zapojují do střetů s policií, ničení majetku či žhářských útoků. Jejich přítomnost přitom může zásadně změnit charakter celé protestní akce a zastínit původní požadavky organizátorů.
Kdo jsou Black Bloc?
Taktika Black Bloc se začala formovat v západním Německu v 80. letech 20. století. Vycházela z prostředí autonomních hnutí, která odmítala autoritářskou podobu státu, kapitalistické hospodářství i tradiční politické struktury. Jejich představitelé prosazovali myšlenku společenské autonomie a odporu vůči zavedeným institucím. Charakteristickým znakem se stalo jednotné černé oblečení, kapuce, kukly, brýle a další prvky, které znemožňovaly snadnou identifikaci jednotlivců. Nešlo pouze o vizuální symboliku, ale také o praktickou obranu před policejním dohledem. Fenomén nemá centrální vedení, formální členství ani oficiální představitele. Jednotlivé skupiny se vytvářejí podle konkrétní situace a mohou se spojovat pouze na dobu určité demonstrace.
Politolog Francis Dupuis-Déri z montrealské Univerzity v Québecu upozorňuje, že právě absence hierarchie a pevné organizační struktury je jedním z důvodů, proč se tento způsob protestování obtížně kontroluje. Mezinárodní pozornost získaly Black Bloc zejména během protestů proti zasedání Světové obchodní organizace v americkém Seattlu v roce 1999. Výraznou roli sehrály také při francouzských demonstracích proti reformě pracovního práva v roce 2016. V obou případech došlo k rozsáhlým střetům s policií, zraněním a zatýkání. V posledních letech se podobné projevy objevují při demonstracích ve Francii, Itálii, Německu nebo Albánii. Ve Francii se násilné incidenty opakovaně prolínaly s protesty odborů, studentů a dalších občanských skupin. Italská města jako Milán, Řím či Turín zase zaznamenala případy vandalismu, požárů a poškozování veřejného i soukromého majetku.
Ne každý násilný incident však musí být automaticky spojen s původním anarchistickým hnutím. Italský europoslanec Mario Furore například upozornil, že některé případy rabování a vandalismu mohou být spíše projevem napodobování a radikalizace mladých lidí než výsledkem koordinované činnosti organizovaných skupin. Pro bezpečnostní složky představuje největší problém kombinace anonymity, mobility a decentralizovaného fungování. Podle odborníků se účastníci mohou domlouvat neformálně, prostřednictvím osobních kontaktů nebo až na místě demonstrace. Některé skupiny navíc v minulosti překračovaly státní hranice, aby se zapojily do protestů v jiných evropských zemích.
Pět až sedm tisíc lidí v Evropě
Italský vládní dokument z roku 2023 popisuje také taktické postupy, při nichž jsou jednotlivé části protestního prostoru rozděleny mezi menší skupiny. Některé mohou odvádět pozornost policie, zatímco jiné provádějí destruktivní akce na jiném místě. Důraz na rychlý pohyb a minimalizaci rizika zadržení zvyšuje náročnost policejních zásahů. Odhady počtu příslušníků Black Bloc se podle profesora Dupuis-Dériho pohybují v Evropě mezi pěti a sedmi tisíci osobami. V jednotlivých demonstracích se však obvykle objevují pouze skupiny čítající několik stovek účastníků. Přesné údaje jsou vzhledem k neformální povaze hnutí obtížně ověřitelné. Black Bloc vyvolávají spor nejen o hranice protestu, ale také o vztah mezi občanským odporem a veřejným pořádkem. Jejich zastánci mohou poukazovat na schopnost upozornit na sociální a ekonomické nerovnosti, kritici však namítají, že násilné metody poškozují legitimitu širších občanských iniciativ.
Problémem je rovněž politické zneužití jednotlivých incidentů. Násilí menší skupiny může vládám poskytnout argument pro tvrdší postup vůči celému protestnímu hnutí. Současně ale nelze přehlížet práva ostatních demonstrantů ani bezpečnost lidí, kteří se protestů účastní pokojně. Fenomen Black Bloc tak odhaluje širší dilema současné Evropy: jak chránit právo na veřejný protest a svobodu politického projevu, aniž by se násilí stalo běžnou součástí politického konfliktu. Právě absence jasné organizační struktury a obtížná identifikace jednotlivých účastníků naznačují, že jednoduché bezpečnostní řešení tohoto problému nebude existovat.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.