Přečetli jsme: Způsob sjednocení Německa, autoritářská minulost a schröderovské reformy – to jsou hlavní zdroje podpory populistické Alternativy pro Německo, míní další hlas analyzující nové pohyby na německé (a evropské) politické scéně.
V německých volbách získala krajně pravicová strana Alternativa pro Německo překvapivých 12,5 % a strana tak vstoupila do první ligy německé politiky prolomením dosavadního tabu, napsal Paul Hockenos v komentáři pro Social Europe. Ve východní části země dostala potom 22,5 % hlasů. V kampani strana skórovala v otázkách kontroly hranic, migrace a bezpečnosti.
Příčiny toho, proč AfD získala takovou podporu na východě Německa sahají podle autora dál než za migrační krizi v roce 2015. Tato podpora sahá do doby Studené války a do časů znovusjednocení Německa.
První figurou tohoto příběhu je kancléř, snad překvapivě, Helmuth Kohl, který si hned v listopadu 1989 vytýčil za cíl sjednotit Německo. Bylo to ale netrpělivé a jednostranné sjednocení, které zaselo semena nespokojenosti. SRN pohltilo východní Německo, zařadilo ho do svých právních úprav a institucí, které nebyly nijak upraveny. Někteří dokonce mluví o anexi, která nicméně nebyla násilná, měla podporu voličů v prvních svobodných volbách v roce 1990.
Podobně tomu bylo s křehkou východoněmeckou ekonomikou, kterou Kohl podřídil přechodu k tržnímu hospodářství. V polovině roku 1990 byla zavedena německá marka, přes noc se východoevropské podniky postavily na trží základy soutěže. V důsledku místní ekonomika rychle zkolabovala. Nezaměstnanost byla v roce 1990 skoro na nule, v roce 1996 na 20 %, kde setrvala celou dekádu. To zanechalo mezi mnoha východními Němci velkou hořkost.
Druhým faktorem je autoritářské dědictví NDR. K sociálním a ekonomickým těžkostem přechodného období po sjednocení došlo v době učení se demokracii a liberální předpoklady nemohly zakořenit.
Západní převálcování východního Německa vedlo k tomu, že zde narostl pocit křivdy, který lidi obrátil proti politickému systému a liberálním hodnotám.
Východní část Německa měla problémy s rasismem a násilím vůči migrantům už v 90. letech. Tyto jevy zasáhly nejprve oblasti východního Německa s nezaměstnaností kolem 35 %. V roce 2006 německé úřady hodnotily Sasko jako hlavní stát s pravicovým extrémismem, kde je na 100 tisíc lidí 75 extrémistů (celoněmecký průměr byl 45).
Třetím faktorem byly tržní reformy, které spustila vláda Gerharda Schrödera a které šly ve stopách Billa Clintona a Tony Blaira s jejich novou ekonomikou. Došlo tak k dramatických škrtům sociálních výdajů a sociálního státu, a to v době, kdy je východní Němci potřebovali nejvíce.
Do roku 2013 se ve východním Německu snažili dostat do politiky někteří neo-nacisté nebo krajní pravice, ale ani tady se to zatím nedařilo. Změnila to Alternativa pro Německo, v čele s profesory a dalším úctyhodnými profesionály. Na prvním místě představovali opozici euru a odmítání finanční pomoci jižnímu křídlu ze státních peněz. Strana ve východním Německu posbírala 10 %.
Výraznější změna přišla ale v době migrační krize během roku 2015. Kancléřka Merkelová reagovala na krizi otevřením hranic. Počet uprchlíků Němce šokoval a zastihnul je nepřipravené. Němci kritizovali Merkelovou za její kroky, a to i ti západní.
Odsud se zrodila nová oportunistická AfD zaměřená proti migraci a argumentující bezpečností. Na východě Německa už došlo k hospodářskému zlepšení, ale křivda, rasismus a strach z toho, že východní Němci ztratí sotva nabitou prosperitu je vedly k podpoře AfD.
V souvislosti s parlamentními volbami ale Němci nehleděli sebekriticky na posledních 25 let vlastních dějin. Dokonce i Merkelové politická strana vidí migraci jako příčinu špatných volebních výsledků. Jenže ani omezení migrace v Německu, nepomůže tomu postavit se iracionální a neliberální politické kultuře, ze které vyrostla AfD, míní v závěru autor.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.