Přečetli jsme: Narůstající populismus nelze porazit obhajováním současného nespravedlivého státu quo v evropské politice a ekonomice.
Komentátor Philip Stephens píše pro Financial Times o tom, že mainstreamová politika musí přestat hájit status quo, který je očividně nespravedlivý. (pozn.redakce: Stephens patří mezi ekonomicky liberální komentátory a odpůrce Labour).
Stephens píše, že on vyrostl v Evropě jistot. Demokracie a trh měly zajistit prosperitu. Každá další generace bude bohatší než ta předchozí.
Jen před pětadvaceti lety se zdálo být jisté, že po kolapsu Sovětského svazu bude Evropa vzor pro zbytek světa.
Ale dnes vypadá slib nepřerušovaného pokroku dosti chabě. Někteří říkají, že je to přesunem globálních sil, novou rovnováhou mezi východem a západem, severem a jihem. Proto prý rostoucí země stanovují pravidla globalizace. Ale velké lži leží uvnitř takové argumentaci.
Nebude to Čína, kdo srazí evropskou demokracii. Ale může to být Evropa.
Nejzávažnější vysvětlení rostoucího pocitu ublíženosti a kolapsu důvěry ve starý politický systém můžeme najít v průzkumu veřejné mínění, který se ptá, jestli lidé očekávají, že se jejich děti budou mít lépe.
Pokrok skončil
A nyní budou lidé spíše odpovídat ne, než ano. Pochod směrem k pokroku už skončil, domnívají se.
A pokud dojdete k takovému závěru, pak se svět stává temným místem. A bolest je ještě větší, když malá menšina může předávat velkou moc a bohatství svým dětem.
Pád do pesimismu je částečně cyklický, odraz dekády utrpení od globální finanční krize.
Toho se drží optimisté a říkají, že slušný ekonomický růst a rostoucí příjmy vše zase napraví. Vždyť eurozóna roste a nezaměstnanost klesá.
Další analýza si všímá, že zisky z globalizace a digitální technologie byly před pádem Lehman Brothers zoufale zkreslené. Mediánové mzdy stagnovaly a bankéři si pakovaly kufry od 90. let. A pak do toho dejte kulturní vykořenění rostoucí migrací a máte otevřené dveře pro populisty, kteří vyzdvihují vztek místo ztracených nadějí.
A elity si moc nepomohly. Říkají, že vidíme existenční krizi, v níž bude demokracie smetena autoritářskou podobou státního kapitalismu. Tam už jsme ale byly.
Kolaps společností ve 30. letech byl důkazem, že rovnováha mezi kapitalismem a demokracií byla otřesena tržními excesy. Lidé nechtěli akceptovat model, v němž trh dá všechny přínosy elitám a náklady ponesou chudí. Proto v USA zareagoval prezidente Roosevelt s Novým údělem. Evropa čekala a teprve po válce se začal budovat stát blahobytu a evropský sociální model. A odměnami byla ekonomická prosperita a politická stabilita.
Současná generace politiků by se z této zkušenosti měla poučit.
Hájit nespravedlivý status quo dává zbraně populistům
Hájit status quo, který je očividně nespravedlivý ve své distribuci bohatství a příležitostí znamená jen dávat zbraně do rukou populistům. Získat zpět důvěru znamená, že političtí lídři si musejí představit vztah demokracie s kapitalismem tak, aby zapadl do éry, v níž globalizace a technologie vytvářejí hluboké ekonomické nejistoty.
Ani Corbyn, ani Marine le Penová nemají odpovědi. Národní socialismus byl vyzkoušen a zničen.
Ale hranice mezi soukromým a veřejným se musejí změnit. To nejjednodušší – vytvoření důvěry je i o chování. Současné elity by se měly ptát, kdy začalo být přijatelné, aby politici přešli z veřejného úřadu hned do dozorčích rad, kdy se mohou guvernéři centrálních bank prodávat americkým investičním bankám a od kdy si šéfové firem mohou vyplácet, kolik se jim jen zlíbí.
Jedna z cest by byla se podívat na velké monopolní firmy, které přeměnily vytváření bohatství v dobývání renty, dále zajistit, aby digitální monstra jako Google a Apple platili řádně daně, zajistit, aby imigrace nesrážela mzdy dolů, a zavést vedle flexibilních trhů i rekvalifikace.
Mnoho Evropanů má vztek, ostatní se bojí. Nemyslím si, píše Stephens, že chtějí revoluci. Jen spravedlivější rovnováhu a pocit, že mainstreamoví politici jsou na jejich straně. Mohli byste říci, že to, co potřebujeme je sociálně tržní ekonomika.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.