Ivo Šebestík píše o tom, že souhlas politické “reprezentace” s vojenskou agresí není v době, kdy se devalvuje demokracie, shodný s názory veřejnosti.
Souhlas politických reprezentací řady evropských států s agresemi USA a bývalých evropských koloniálních mocností na Blízkém východě není možno vydávat za souhlas veřejnosti.
Lidé žádají bezpečí a mír, nikoliv války spouštěné na základě vykonstruovaných obvinění, lživě vykládané jako mravní a humanitární akce, zatímco jsou především zdrojem výdělků pro vojenskoprůmyslové komplexy a pojistkou proti „hrozbě míru“ na Blízkém východě.
Velice rychle se blíží doba, kdy bude nutné důsledně oddělit politické reprezentace od národů, které tyto struktury zdánlivě reprezentují. Bohužel, demokracie v západní Evropě po vzoru USA prudce devalvuje zejména ve svém základním principu, jímž je respekt k vůli občanů. Skutečnost, že vlády a parlamenty evropských zemí (a USA) vedou a podporují politiku, která směřuje k eskalaci napětí a k permanentním válkám ve světě, je přesvědčivým důkazem, že vůle lidí a vůle jejich „reprezentací“ se navzájem rozešly.
Proto je nepravdivé a svým způsobem i arogantní, pokud například v České republice lidé jako Babiš či Stropnický formulují svá OSOBNÍ stanoviska k agresím či jiným neodůvodněným krokům USA, Velké Británie a Francie, jdoucím proti mandátu Rady bezpečnosti OSN, proti mezinárodnímu právu, nezcizitelné suverenitě států i proti faktům samotným, jako „českou pozici“. Vtahují tak do své hry, do svého lokajství, občany, kterých se na nic neptají a jejichž mínění ignorují. Svým postupem tak činí celý národ spoluodpovědným za následky, které vedou k eskalaci konfliktů, k válkám a k odstraňování bezpečí na Zemi.
(Pokud ponesou Češi svůj díl odpovědnosti za souhlas s americkými agresemi, pak ponesou svůj díl odpovědnosti i za rostoucí migraci v Evropě, což je nakonec logicky (a s výsměchem jako bonusem) přinutí přijmout hrozbu zvanou Dublin IV.)
Argument, že tito „reprezentanti“ byli řádně zvoleni do svých funkcí, ztrácí váhu tehdy, kdy voliči před volbami nemají na výběr nic jiného než soubor velice špatných a nejhorších možných řešení. Pokud je účast ve vysoké politice podmíněna velkými penězi, jako je tomu v USA, odkud nákaza míří rychle do Evropy, pak je v podstatě vyloučeno, aby se o účast v politice ucházela platforma, která před penězi upřednostňuje politický program a zájmy své země a národa. Peníze v politice a slušná politika jsou v podstatě přímé protiklady. Lidé s dobrými úmysly jsou tak z vyšších pater politiky systematicky vytlačováni. Demokracie přestává být demokratickou a politické reprezentace přestávají reprezentovat občany.
Velcí hráči světové politiky pochopitelně čtou celou hru na šachovnici docela přesně. Ruského prezidenta Putina ani na okamžik nenapadne, že by ze zemí amerických vazalů mohl někdy přijít oficiální odsudek amerických agresí či britských provokací. V těchto kruzích se ví to, co se mezi občany tají, a sice že po nezávislosti malých satelitů už nezůstala ani stopa. Je tak možno s milimetrovou přesností odhadnout, jakou nehoráznost který „politik“ v těchto zemích vypustí z úst a jak ostudně se zachová. Až na nepatrné výjimky tak zasedají do předních pozic státu lidé, kterým se z neznámých důvodů nezvedne žaludek, když na sebe pohlédnou ráno do zrcadla. Asi i proto politika tak odrazuje lidi dobré vůle.
Ne všichni „malí“ jsou ale bezpáteřní a uboze po zemi plaziví. Některé malé evropské státy si dokážou udržet alespoň nějaký díl mravní síly a názorové suverenity a solidnosti. Je to možná proto, že v těchto zemích je stále docela silné veřejné mínění nebo že v nich existuje větší kontrola reprezentací. Česká republika by k těmto zemím mohla a měla patřit. Chybí k tomu vlastně jen docela málo: Tisícinásobně zvýšit doposud minimální tlak veřejnosti na své „reprezentanty“, aby konečně už jednou začali jednat nezávisle, v souladu s právem, fakty a ve prospěch míru a bezpečí. A přestali dělat vlastnímu národu ostudu!