Veronika Sušová-Salminen píše o tom, jak v praxi chápou slibovaný “pořádek” někteří členové pražské ODS.
ODS se během komunálních voleb ve svých volebních sloganech hlásila k pojmu „pořádku“, která stavěla proti „anarchii“. Na žižkovské radnici to mělo zvláštní resonanci, protože zdejší místostarosta za ODS Alexander Bellu se dlouhodobě vymezoval proti Autonomnímu sociálnímu centru Klinika, které mnohé prostě dráždí. Ve skutečnosti Klinika a squatterství v jejím podání jenom velmi volně souvisí s mnohem radikálnějšími hnutími třeba v Latinské Americe. Tady lidé (bývalí pracovníci) spontánně obsazovali a vyvlastňovali celé fabriky nebo hotely a přetvářeli je v kooperativy. V rozporu s právním řádem a s principem „soukromého majetku“. Česká Klinika je spíš takovým slabým, lifestylovým (bez urážky) čajíčkem. Ovšem i tak představuje test z (non)konformismu.
Pan Bellu tak už jako starosta Prahy 3 pro Reflex nedávno psal, jak v něm kauza Kliniky vytváří pocit, že právní stát v Česku platí jenom pro někoho, a naznačoval tak, že „levicoví aktivisté z Kliniky“ patří k nějak právně privilegovaným. Je to argument z kategorie těch, které tvrdí, že ANO je levicová strana nebo že Evropská unie prosazuje socialismus (a ne neoliberalismus jak z praku).
Ve skutečnosti je ale anarchie panu Belluovi i jeho ODS mnohem bližší, než by se mohlo zdát podle jejich rétoriky a „looku“. Akorát je to trošku jiná „anarchie“. Jak napsal deník Mladá fronta DNES z 9. října 2018, pan Bellu obsadil střechu domu ve společném vlastnictví, která by měla být k užití pro všechny podílníky. Pan Bellu si ji bez souhlasu ostatních jaksi svévolně zprivatizoval. A postavil si na ní, závadně z hlediska stavby, saunu. Podle jeho vlastních slov už ale o žádný problém nejde, protože společenství začal ex post platit za prostory nájem. Čili je všechno v pořádku. Osobní politická konzistence je prostě pro českou politiku znovu cizí a nepřeložitelné slovo či cizorodý pojem. Mimochodem to asi není, jak se zdá, jediná skvrnka na životopisu tohoto komunálního politika (viz zde a zde).
Jistě, načasování kauzy souvisí s povolebním koaličním vyjednáváním, to ale na věci nic nemění – či chcete-li na vzkazu, který nám o sobě jako politik a představitel ODS pan Bellu sdělil. A není to rozhodně vzkaz, který ODS tak vehementně dávala na svoje plakáty – „pořádek“. „Pořádný“ člověk si totiž nejprve obstará patřičná povolení a až potom začne využívat společné prostory. Mnohem spíš to vypadá tak, že pan Bellu reprezentuje ODS v celé její kráse, tedy jako stranu, jejíž zakladatel hlásal, že nezná „špinavé“ peníze, a která stála u kolébky české privatizace bez „pořádného“ právního rámce. A také stranu, která ztratila voličskou podporu kvůli korupci a kmotrovství. Jistě, každý má právo na druhou šanci. Ale je pan Bellu opravdu tváří „nové a jiné“ ODS?
Je samozřejmě velmi snadné jako heslo použít „pořádek“ a jako program boj proti anarchii zastoupené například Klinikou. Takový vzkaz dobře zakryje „co jsme ve skutečnosti zač“, aby se zdůraznilo, že hlavním nepřítelem a problémem je pár „divných“ squatterů a jejich provokativní životní styl. Ovšem podle volebních výsledků na Praze 3 to nejspíš na (některé) voliče zabralo výborně. Mohou se tak nyní těšit na ten „pořádek“ v boji proti oné anarchii. Volič si tak vybral možná nevědomky mezi dvěma pojetími anarchie. Nevím, jestli je k čemu gratulovat.