Mikročip v těle umožní zaměstnavateli fyzický dohled nad pracovníkem, a to nejen během pracovního procesu.
Mezi odbory a zaměstnanci ve Velké Británii rostou obavy ze stále častějšího používání mikročipů, které se implantují přímo do těla zaměstnanců, píše Shainaz Firfirayová pro The Conversation.
Nyní se čipy používají jako identifikační karty, například k otevření zabezpečených dveří. Ovšem jsou tu také oprávněné obavy, že by se mohly využívat k dalším účelům – například k větší kontrole nad zaměstnanci. Spolu s tím vznikají další otázky, které se dotýkají lidské důstojnosti, etiky a také zdraví.
Podniky často potřebují mít kontrolu nad tím, jak jejich pracovníci pracují. V současnosti narůstají extrémní metody monitorování, které překračují hranice soukromí. Jedná se o dohled nad e-mailovou poštou, technologie na těle, která sleduje zaměstnancův pohyb nebo radiové označení výrobků v továrnách, která umožňují sledovat, jak rychle zaměstnanci pracují na výrobních linkách. Implantování čipů je nicméně vyšší úrovní takového monitorování, míní Firfirayová dále.
Čipové implantáty jsou velké jako zrníčko rýže a vkládají se mezi palec a ukazováček. Dají se využít pro otevírání dveří, výdej v prodejních automatech jen pomocí mávnutí ruky. Jejich zastánci říkají, že jde o pohodlnější způsob, než jsou například zaměstnanecké identifikační karty. A organizace, které se věnují využití citlivých informací, tvrdí, že nastavení čipu umožní restrikce přístupu k informacím čipu.
Většina společností, které čipy využívají, je považuje za nevinný nástroj. Ovšem příliš dohledu může vést u zaměstnanců k tomu, že se cítí špehováni. A to může způsobit narušení jejich výkonnosti, kreativity i motivace, varuje autorka. Kromě toho varuje i před dopady na osobní kvalitu života.
Navíc společnosti tyto čipy těžko používají jen z čistého altruismu. Není tu nic, co by jim bránilo, aby se také věnovaly sledování aktivit zaměstnanců mimo práci. Čipy totiž mohou být nově naprogramovány, když už jsou implantovány v těle člověka. Může tak dojít ke změně užití čipu nad rámec původní dohody. A taková možnost přináší etické otázky s ohledem na právo na soukromí například.
Už víme, že zaměstnavatelé dovedou využívat informace získané původně k dobrým účelům k tomu, aby diskriminovali pracovníky. Příkladem jsou testy osobnosti, které se dělají při přijímacím řízení. Mikročipy mohou mít stejný negativní diskriminační dopad.
Implantace mikročipů je dobrovolná, aspoň technicky. Nicméně jsou zde lehce představitelné formy tlaku na ty ze zaměstnanců, kteří by čipy odmítli. Z praxe jsou už známy příklady vnuceného poskytnutí soukromých informací o vlastním zdraví pro účely pojištění v jedné americké firmě. Odmítnutí poskytnutí těchto informací se trestalo pokutou 600 dolarů ročně, uvádí Firfirayová.
Autorka uvádí další případy podobného intruzivního monitorování: ovládání e-mailů na dálku, které jednak nutí zaměstnance se práci věnovat i mimo pracovní dobu a déle. Zároveň ale umožňují další způsob, jak sledovat aktivity zaměstnanců.
S mikročipy se pojí také možná zdravotní rizika, o kterých dnes není moc velké povědomí. Přesto ale potenciální zdravotní rizika musejí být dobře známa pro všechny, kdo mají implantát nosit. Jedná se také o rizika v oblasti duševního zdraví. Život s implantátem čipu totiž může vyvolat pocity sledování, a tím i stresu a nervozity. Jejich nositelé se můžou cítit pod tlakem a změnit svoje chování. Navíc, není tu dost informací o tom, jak implantát čipu odstranit chirurgicky, zvláště pokud se posune z původního místa.
Dobrou zprávou je, že v řadě vyspělých zemích musejí společnosti zaručit svým zaměstnancům určitou úroveň soukromí. V EU platí GDPR, díky které se od firem očekává brát ohled na dopady pro soukromí v případě procesů, které s sebou nesou vysoké riziko pro práva „datových subjektů“. Skryté monitorování se má omezit jen na výjimečné případy.
Zavedení mikročipů ve velkém by podle autorky znamenalo právní bitvu s odpůrci, což by ale nejspíš firmy neodradilo vzhledem k tomu, že se stává stále normálnější nechat soukromé firmy, aby o nás věděly skoro všechno.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.